by ·Komentáře: 7
Tak jsem již podruhé byla na hodině H.E.A.T.u. Pro ty, kdož nevědí – jde o nový sport „na hubnutí“. Přirovnala bych to ke spinningu (schwincyclingu), ale zde se nepoužívají kola, ale speciální „chodecký“ trenažér. Ten, na rozdíl od klasického „běhátka“, je čistě mechanický a sám žádný pohyb pásu nevyvolává. Rozjede se to až vaší vlastní silou, kdy tím, že vám to při určitém sklonu pásu začne ujíždět pod nohama, vy těma nohama kmitáte do „rytmu“ hudby. Ve většině „technik“ této chůze navíc využíváte madla, kterými jednak držíte balanc, jednak se trošku držíte, abyste z pásu „neodjeli“ :-). Je to de facto simulace chůze v horách – celou hodinu jdete do kopce. A to buď klasickou chůzí, nebo s dlouhými kroky, nebo do fakt závěrečného krpálu (myslím, že pás může mít sklon dobrých 40°-45°). No a povím vám – na to že „jen“ jdete … pěkná fuška. Při první hodině na mě nezůstala nitka suchá, teď mi tekly čůrky i po nohách. Ale i když jsem při hodině takhle „vyřízená“, tak to není zas tak brutálně vyčerpávající, abych sebou po příchodu domů plácla do postele a konec. Naopak, člověk je do zbytku dne tak nějak nabuzen. … A když vám navíc „předcvičuje“ svalnatý instruktor …

by ·Žádné komentáře
Tak jsme se, ačkoli GPS stále nevlastníme, vydali na lov našich prvních cachí v okolí bydliště. A světe div se! Po dvouhodinové procházce po Střešovicích a Břevnově jsme našli 3 z plánovaných 4 schránek. Ta u Střešovického kostela je prostě nějaká záhadná. Už jsme ji tam celkově hledali třikrát a nic. Ale například ta v zahradě Břevnovského kláštera je moc pěkná. Pro nás začátečníky naprosto výborná. Takže už je jasné, co Ježíšek Vláďovi přinese pod stromeček. K hledání dalších cachí, například v okolí Šesté baterie, to bude docela nutnost. Navíc nám tím vznikl plán na příští rok – sem tam nějakou tu „kešku“ na našich cyklovýletech nejen objevit, ale i vytvořit :-).

by ·Žádné komentáře
Celý článek zde.
Ještě jsem neměla čas přečíst článek celý, ale úvod mě dostal – co dělat, abychom se vyhnuli
bolestem zad (a jak jim předcházet):
obnovit oslabené funkce,
odlehčit přetížené,
posílit slabé,
uvolnit ztuhlé a
zapojit nevyužité svaly, klouby a nervová vlákna.
Kdyby se to také tak jednoduše dalo převést do praxe 😀

by ·Komentáře: 2
Tak opět jeden článek „o ničem“. Dnes bych zde ráda poznamenala dvě věci – plavání a geocaching.
To první asi nikoho, kdo mě zná, nepřekvapí – plavu odmalička a pravidelně pořád, takže co nového bych tu asi tak mohla psát. Na facebooku jsem se dočetla, že můj bývalý spolužák docela pravidelně začal plavat a shání se po nějakém dobrém bazénu, kde by si mohl ráno v klidu, a žádným plaveckým výcvikem nerušen, zaplavat. A tak mu na to hned kamarád reagoval tím, že bazén na Vinohradech docela ujde (http://www.sokolvinohrady.cz/Bazen). Tak jsem nemohla můj domovský bazén nepochválit a nedoporučit. Zároveň bych tedy na tomto místě ráda všem připomněla, že plavání je výborný otužovací aerobní sport, který díky krytým prostorům je vhodný celoročně. Zároveň to má také uklidňující a antistresové účinky :-). ALE! – plavat se musí umět! Jinak vám vaše krční páteř nepoděkuje. A jestli máte nějaký svůj oblíbený bazén, nebo jste se někde naopak setkali s příšernými podmínkami, tak to sem určitě napište, ať se mohou ostatní poučit či nechat inspirovat.
A další věc se týká článku z přílohy pátečního Práva – geocachingu. Již dříve jsem o tom četla, ale nyní zaujal článek nejen mě, ale i Vláďu, a vzhledem k tomu, že počasí venku kolu už moc nepřeje a na lyže je ještě brzy, tak se tematické procházky „za pokladem“ zdají být výbornou náplní sychravých víkendů. Kdo neví, o co jde, tak přikládám několik šikovných odkazů, kterými bych se sama ráda časem prokousala. „Nejlepší“ na tom je, že GPS navigaci nevlastníme a kvůli tomuhle si ji asi kupovat nebudeme, takže naše hledání bude o to zajímavější. Navíc ale se kolem našeho bydliště, jak Vláďa již zjistil, vyskytuje tak 20 schránek, takže první pokusné výpravy nebudou nikam daleko. A uvidíme, jestli to za to stojí :-).
Geocaching – the official GPS cache hunt site: http://www.geocaching.com/
Vše o geocachingu – lovení pokladů (výbava, nejlepší cache, apod.): http://www.poklady.com/

by ·Komentáře: 2
V příloze hospodářek mě zaujal článek o českých muslimech. Samozřejmě mě nejvíc zaujala pasáž o tom, kam se chodí najíst, kde seženou „své“ halal maso (zvířata musí být zabita rituálně a zbavená krve), kde lze ochutnat třeba libanonskou kuchyni a kam na jejich sláďůrky. Takže zde uvádím vlastně takový souhrn adres, ke co dobrého nakoupit.
  • Halal řeznictví – Bořivojova 76, Žižkov (mají i jehněčí)
  • bistro Chez Amis – Spálená (kuskus, jehněčí, polotovary)
  • turecká rastaurace Istanbul Kebab – Politických věznů
  • pakistánské bistro – Růžová ulice (prý zde mají ďábelsky pálivé kuře vindalú :-))
  • libanonská restaurace Safír – v obchodním centru Anděl
  • U Cedru – ulice Československé armády, Dejvice (libanonská kuchyně)
  • libanonská restaurace El Emír – Palladium
  • marocká kuchyně – bistro Mamas a Papas na Letné
  • pakistánská kuchyně – restaurace Mailsi v Libni
  • afgánská kuchyně – restaurace Kábul v ulici Karoliny Světlé
  • nejen cukrovinky z Damašku – Slezská, Vinohrady (kavárna Sweet Palace)
(čerpáno z INmagazínu Hospodářských novin, 14.10.2009)

by ·Žádné komentáře
Minulý víkend při návštěvě Bio Stylu v Letňanech mě nadchly vystavované masážní židle (bohužel jedna stojí kolem 10 000 Kč) a po dlouhé době mě to zase „donutilo“ zamyslet se nad mojí „masérskou“ kariérou. Přiznám to dobrovolně – flákám to. Ale mám dobrou výmluvu – na posteli se fakt masíruje blbě. A tak jsem zase jednou zavítala na stránky Dexter Academy (http://www.masaze-kurzy.cz/index.php), kde nabízejí prý kolem 500 kurzů (nepočítala jsem je :-)) různých typů masáží. A jak jsem je tak procházela, tak některé mě opravdu zaujaly. Jako první samozřejmě „Masáž vsedě na masážní židli“ (na internetu jsem ty židle našla i za docela slušnou cenu), tak začínám uvažovat, že bych na to šla (termín mají 23.12.). Takže kdyby to někoho zaujalo také, budu jedině ráda, když tam nebudu muset jít sama. Dále mě zaujalo „Čínská masáž – uvolňování blokád“, na což jsem chtěla jít už tak před 4 lety, hned poté, co jsem dokončila základní masérský kurz, ale nakonec z toho nějak sešlo. A samozřejmě „Baňkování“.
Některé kurzy jsou pro laiky, u některých je dobré znát základy anatomie, případně základy čínské masáže, ale všechno to vypadá velmi lákavě. A vzhledem k tomu, že se často jedná o „pouhé“ osmihodinové kurzy, nejsou ani tak časově náročné. Prostě jsem se poohlížela po něčem, co by mě zase pro masáže zapálilo. A tak, abych to pořád neoddalovala, jak je mým dobrým zvykem (nakonec jsem si to musela dát jednou jako předsevzetí, že rozhodování všeho druhu nebudu odkládat a budu jednat :-)) jsem se rovnou přihlásila na kurz „Úvod do čínské masáže + Medová detoxikační masáž + Ušní svíce“ – to mi přišlo jako nejlepší, protože – získám základy čínské masáže, které jsou podmínkou pro jiné kurzy, které mě zaujaly (již třeba zmiňované baňkování), medová masáž mě zaujala svoji „exotikou“ a o ušních svících uvažuji tak tři roky, že je vyzkouším, tak konečně o tom budu vědět něco víc. Takže kdybyste se někdo ke mně chtěl přidat, tak neváhejte a přihlaste se na http://www.masaze-kurzy.cz/cinska.php (termín 18. -19.11.).
Tak jsem udělala Dexter Academy pěknou reklamu zadarmo 🙂 a teď zpět do práce.

by ·Žádné komentáře
S příchodem podzimu pro nás skončila MTBO sezóna a nadešla sezóna kulturní. Začali jsme dvěma koncerty, o kterých jsem nedávno psala (Two Voices a 4TET) a k tomu jsme si přidali (někdo bude remcat, že to do kultury moc nepatří, ale já to do toho řadím) tři návštěvy kina.
První snímek nás zaujal výbornou 100% recenzí. Navíc jméno Petera Jacksona má docela váhu a upoutávky také stály za to. Ano – District 9 opravdu stojí za zhlédnutí. Film tak plný akcí jsem dlouho neviděla. Když se tvrdilo, že nový HP je celý příšerně temný, tak to bylo velice nadsazeno („milostné“ scény těch pár temných okamžiků převážilo, takže zážitek se temným rozhodně nedal nazvat). To že James Bond je akční je sice pravda, ale zde je i pěkná řádka scén „dialogových“, kdy se prostě musíme prokousat pasážemi, kde se nám vysvětlí, jak to vlastně všechno do sebe pěkně zapadá a kdo za čím stojí. Ale v Districtu 9 jdete z akce do akce. Dokumentárně laděný začátek vás do děje vcucne a následné použití hi-tech zbraní a vybavení zaručuje, že o akci nebude nouze. A opravdu – zběsilé střílečky, honičky, rychlé dialogy, do toho opět dokumentární kamera. Prostě bomba. Vřele doporučuji
Gamer
Tak tohle je opět důkaz toho, že trailer na film byl lepší než film samotný. Jako myšlenka dobrá (vězni odsouzeni na doživotní mají šanci se „vykoupit“, když přežijí 30 „zápasů“ ve „hře“, kdy jsou ovládání „externím“ hráčem. „Hra“ je samozřejmě o zabíjení, kdy se „vojáci“ musí dostat do „save pointu“). Zahrané to taky bylo výborné, ale pak už to byla samá střílečka. Jako „odpočinková podívaná“ pěkné, adrenalin se vám možná také trochu zvedne, akční to je, ale nic moc vám to nedá. Podruhé bych na to již nešla.
Náhradníci (Surrogates)
A další film, jehož trailer vypadal zajímavě a po dlouhé době se ve filmu objevil Bruce Willis. Opět úžasný námět, podobně jako v Gamerovi mají lidé své „náhradníky“, zde ovšem pro každodenní život. Vy si tak v bezpečí svého domova ležíte v křesle a přes počítač ovládáte náhradníka ve vnějším světě. Když „vás“ přejede auto, prostě si jen koupíte nového náhradníka. Co se ale stane, když je možné skrze náhradníka zabít toho, kdo jej ovládá? A už se rozjíždí pátrací akce v čele s Willisem, jehož mladý náhradník vypadá suprově :-). Opět – myšlenka výborná, provedení supr, ale kromě toho vám toho v paměti moc neutkví. Asi jen ta myšlenka … a pak budete chvíli dumat nad tím, kam se naše společnost ubírá.

by ·Žádné komentáře
Nejlepší kulturní zážitek letošní sezóny!! Jsou to tak dva měsíce, co jsem v novinách četla rozhovor se členkami vokálního dua Two Voices (http://www.twovoices.cz/). Docela mě zaujalo, když psaly, že kombinují operní zpěv, vlastní texty, šansonový zpěv a klasickou hudbu. Na internetu jsem si pak něco poslechla a vzápětí zarezervovala lístky na jejich koncert spojený s křestem jejich nového CD v Semaforu.
To bylo něco neuvěřitelného!! Jedna věc je o tom číst, slyšet to z počítače, …, ale naživo to je něco naprosto unikátního! A ty texty! To musíte slyšet! Snad všechny písně byly právě z nového CD (jehož kmotrou je Eva Holubová), které jsme si hned o přestávce zakoupili. Hned první píseň mě dostala, ale ty další byly ještě o něco lepší. Marně jsem vzpomínala, kdy jsem se naposledy smála, až mi tekly slzy. Navíc jsou obě i dobré herečky, jestli se to tak dá vyjádřit, takže povídání mezi písněmi jejich veselé texty a písně skvěle doplňovaly.
Jestli budou mít zase koncert někde v okolí, tak na něj určitě zamířím!
Malá ukázka, která by vás mohla navnadit: http://www.twovoices.cz/savlovy-tanec

by ·Žádné komentáře
26.-27.9.09 – Mimoň
Tak mám za sebou poslední letošní závody. Jedny se sice ještě konají, ale je to 1) daleko, 2) v kopcích a 3) už jsem za letošek vyzávoděná. Ale do Mimoně jsem se docela těšila. Počasí vypadalo nadějně, je tam rovina, apod. Navíc, bylo na sobotní večer naplánováno grilování na chatě, takže jsem se po závodech mohla těšit na mňamku z ohně.
Vlastní závody probíhaly jako vždy. Startovala jsem až někdy po obědě, takže jsme nemuseli přehnaně brzy stávat. Centrum bylo na koňském dostihovém závodišti s tím, že poslední kontroly byly umístěny přímo na okruhu. Ačkoli byl terén rovinatý, kořeny a písek zapracovaly a „sprint“ do cíle byl dost náročný.
Druhý den byla na plánu krátká trať, která byla za hodinku za mnou. A pak vlastně teprve přišla ta pořádná jízda. Vláďa jakožto momentálně nesportovní jel klasicky do Káranýho autem, já na kole. Sice mě ubezpečoval, že trasa, kterou mi naplánoval, vede vlastně pořád z kopce, ale zapomněl vzít do úvahy vítr, který cestu dost znesnadňoval. Od Mšena to bylo opravdu pořád po rovině či z kopce, ale ten vítr 🙁 Má trasa tedy vedla z Mimoně přes Doksy a Mšeno, kde byla jedna z mnoha zastávek na cestě, a pokračovala přes Mělnické Vtelno, Byšice a Kostelec nad Labem. Kousek za ním jsem potkala Vláďu, který mi jel naproti z Káranýho. V Brandýse jsme se zastavili na zmrzku a dortík v cukrárně a přes Toušeň dojeli na chatu. Má celková trasa tedy měřila kolem 84 km (+závody 12 km). Takže pěkná víkendová jízda.

by ·1 komentář
24.9.2009
Tak to mám všechno za sebou – se vším všudy. Promoce v Betlémské kapli proběhla v obdobném duchu jako před dvěma lety má promoce bakalářská. Jen s tím rozdílem, že teď to všichni (kromě mě :-D) mnohem více prožívali, diplom nebyl „jen“ fialový, ale červený (do poslední chvíle jsem opravdu netušila, jestli bude nebo ne, ale vyšlo to) a pan prorektor měl mnohem zajímavější projev. Našim se dokonce tak líbil, že mám za úkol ho sehnat :-D. Po hodinovém „obřadu“, kdy se nakonec v realitu neproměnil můj sen, že až si pro diplom půjdu, tak zakopnu, následovalo hromadné focení každého s každým a následný přesun do restaurace U bílé krávy (www.bilakrava.cz/o_restauraci_cz.htm), kde jsme měli rezervaci pro devět lidí.
Naposledy jsem tady byla kdysi kdysi na Martinův svátek. Kdo nebyl a má rád dobré jídlo a milou obsluhu, tak by se sem měl vypravit. Pan číšník vám přeochotně o všem poví, vše do detailu popíše (na namalované krávě na stěně vám předvede, ze které části je který typ masa a jaký asi bude) a v případě nerozhodnosti něco doporučí. Navíc u vchodu je tabule s informacemi, co vlastně dnes budete jíst – resp. z jak starého býčka a odkud dnešní maso pochází. Prostě do detailů vše profesionální.
Tak abych vás něčím nalákala – na ceny se v tomto případě nemůžete ohlížet – zde jde opravdu o prvotřídní maso výtečně připravené, a jak jsem již zmínila – takto příjemnou obsluhu jen tak nepotkáte. Asi nejvíc popíši, co jsem měla já, protože to mohu za sebe zhodnotit. Jen abych nezapomněla – před předkrmy se na stole objeví zelenina s pažitkovo-jogurotvým dipem a bagety s bylinkovým máslem (nebo mrkvovým?). Takže, jako předkrm jsem si dala pečený kozí sýr s medem a ořechy – za tím se skrýval toust, na kterém byl tak dvoucentrimetrový „plátek“ výborného kozího sýra, to celé zalité medem a zasypané vlašskými ořechy – kombinace ostrého sýra a sladkého medu byla kouzelná. Jako hlavní jídlo jsem zvolila dvousetgramový biftek se sýrovou omáčkou Ambert, což byl steak ze svíčkové s omáčkou připravenou z vína a modrého sýra – výborná kombinace. Maso bylo přesně tak, jak jsem si ho představovala – vevnitř jemně růžové, měkké, s jen velmi tenkou kůrkou, jestli se to tak dá říct. Jako přílohu jsem zvolila zeleninu Ratatouille. A nakonec desert – tiramisu. Opravdu jedinečný gurmánský/gurmetský zážitek. Z další nabídky se na stole před ostatními přítomnými objevily například cibulová polévka, Morvanská šunka, hlemýždi na červeném víně, dvousetgramový pštrosí steak, třísetgramový mix grille (griláda ze tří druhů charolského masa-Faux filet, Onglet a Tranche, koření, bylinkové máslo, ovocný špíz), a podobně.