Tento den vyšel krásně – jednou za 14. dní v úterý je v Sélestatu trh (již několik set letá tradice!!). Ale jaký! Nejvíce nás samozřejmě zajímalo jídlo (i když Martin koukal i po „oblečení“ a koupil si slamáček). Okoukli jsme, nakoupili a ochutnali kde co. Abych vám udělala trochu chutě: ovoce a zelenina (klasika – papriky, nektarinky, mandarinky, zelený meloun, hroznové víno, fíky…), marocké sladkosti (2,35e/100g ~ 3 ks, jejichž základem jsou různé druhy oříšků a med), tarte au myrtille (borůvkový koláč, kde nebylo skoro žádné těsto, ale samé borůvky), sladký šnek (pečivo) s pudinkem a rozinkami, turecký chleba (velká sezamová placka, ke které v kempu Vláďa namíchal výbornou majdičku z oleje a francouzského česneku ), sýr a salámy. Co tu měli dále, ale co jsme už jen okukovali: grilovaná kuřata, paellu, zaječí závitky, paštiky, sýry a olivy v různých nálevech, apod.

V kempu jsme pak pobalili a mladoši vyrazili auty do dalšího kempu, ostatní na kole. Nakonec jsme zakotvili v kempu Parc de la Fecht (Fecht je jméno řeky protékající Munsterem), který je v Munsteru. Pro ty, kteří si chtějí udělat cenovou představu: 14,8e pro dva se stanem a autem + 0,4 (denní taxa na osobu navíc). Postavili jsme stany a šli si prohlédnout město.

Tohle město je již výrazněji zaměřeno na turisty (rozuměj podle cen). Ale jejich hlavní ulička nabízela opět spoustu dobrot (ke stavebním skvostům se dostanu): Vláďa si dal pain au chocolat (chlebíček s čokoládou), Martin čerstvý kozí sýr a následně koláč z mirabelek. Ve městě jsou dva kostely, z nichž jeden je St.Légér (s úžasným orlojem umístěným vevnitř, který ukazuje den, týden, polohu měsíce, zodiak, apod.) a druhý prostě „románský kostel“ (opravdu jsem žádné jméno nedohledala). Rodiče dorazili chvíli poté, co jsme se uťapaní (i když ta jedna ulice, co stála za to, moc dlouhá nebyla) vrátili z centra. Cestou se stavovali na samosběru borůvek, tak nám mističku přivezli. Ale znáte kanadské borůvky? To jsou ty, kdy jedna jejich kulička vydá za 4-5 ks našich klasických. Tak takové měli tady.

Balilo se v pátek večer a byl to mazec. Ani ne snad to, že něco zapomenu, ale spíš, aby se nám to vše do auta vešlo. Nakonec se vše vešlo, ale kdyby s námi měl jet ještě někdo, tak si bohužel nemá kam sednout – i zadní sedačky jsme zabrali. Vyráželi jsme (na 666 km dlouhou trasu) v osm ráno v sobotu a do našeho prvního kempu v Sélestatu (Alsasko, východní Francie, porýní), kam nás GPS po jednom nepovedeném pokusu v pořádku navedla, dorazili mezi 15 – 16h.

Malý kemp, ale na dvě hvězdičky luxusně zařízený. Tak dobrý kemp už jsme nepotkali. Cena na jednoho vycházela na necelých 6 euro. V podvečer jsme se vydali do centra, kde k naší radosti byly místní trhy, a tak jsme hned nakoupili za akční cenu místní salámky – jeden kus vycházel na 2,5 eura, což je levnější než u nás, kde za něj chtějí většinou 100 Kč. Pro ty, kdo mají rádi stavební skvosty uvedu kostel St.Foy postavený v románském stylu a kostel sv. Jiří s gotickou věží a výraznými vitrážemi. A v neposlední řadě (ale to mezi architekturu nepatří, ale co je v Sélestatu nejznámější) humanistická knihovna, která obsahuje kromě jiného i 2000 svazků ze 16. století. Již v podvečer se nám poštěstilo ochutnat i první z alsaských specialit „Tarte flambé“, neboli flambovaný koláč, který se převážně dělá na sladko. Název je ale zavádějící
– neflambuje se to (minimálně se nám to „nepoštěstilo“ u žádného z dobrých pěti koláčů, které jsme si dávali).

Druhý dne jsme již na kole vyrazili na nejznámější hrad Alsaska (který tu je, včetně zřícenin, na čtyři sta) Haut-Koenigsbourg. Stoupání bylo výživné a asi to byla jediná příjezdová cesta ke hradu, protože aut nás míjelo opravdu hodně. Jaký to byl kopec, dokazuje i to, že dolů to frčelo i 60 km/h. Ribeauvillé je malebné městečko (což ostatně tato malá městečka v Alsasku jsou všechna – všechno je takové čisté, upravené, všude jsou květiny, lidé vypadají mile, apod.), kde jsme nabrali síly na další cestu. Ochutnali jsme také mimojiné další z místních specialit – kuglhopf – takovou bábovku, ale prý z vánočkového těsta (osobně bych to nepoznala, ale byla dobrá). A nechyběl ani výborný „místní“ preclík „bretzel“, se kterým jsme se již setkali v Německu na vánočních trzích (a mimojiné je prodávají v Kauflandu). V Markolsheimu jsme se zastavili v muzeu Maginotovy linie, ale zůstali jsme jen u venkovní expozice.

Sélestat – Opičí hora (Montagne des Singes) – Haut-Koenigsbourg – Thannenkirch – Ribeauvillé – Guémar – Marckolsheim – Sélestat – 67 km

Další den jsme jeli následovně: Sélestat – Kintzheim – Chatenois – Villé – St.Martin – Hohwald – Mt.St.Odile – Barr – Andlau – Dambach-la-Villé – Scherwiller – Sélestat – 87 km.

Nejvyšší bod úvodního stoupání, do kterého jsem funěla rychlostí asi 6 km/h, byl Col de Kreuzweg (770 m.n.m., stoupali jsme z cca 370 m.n.m.). Do Hohwaldu to ještě stoupalo a klesalo a pak ještě jedno stoupání na St.Odile, kde je bývalý klášter/opatství, váže se k tomu spousta legend, byl zde papež Jan Pavel II. a je odtud krásný výhled na okolní zalesněnou krajinu i nížinu v okolí Rýna (Vláďa tvrdil, že jsme viděli i Štrasburk, ale to si nemyslím). V Hohwaldu je krásná kašna, která je součástí naučné trasy o lidských právech a nápis na ní byl mimo jiné i v češtině! A následoval 11 km dlouhý sjezd do Barru. Nevím jak to, ale jízdou z kopce nám pěkně vytrávilo (nahoře jsme měli zmrzlinu a sladký preclík – z koblihového těsta zasypaný cukrem), a tak jsme se zastavili v cukrárně. Kdybyste to viděli! To se nedá jen tak minout! S Vláďou jsme si dali „pomme de terre“, což v překladu znamená „brambora“ a opravdu to bylo obdobné naší bramboře, která se v cukrárnách prodává, ale tahle byla mnohem, mnohem lepší. Martin si dal „Tarte au fromage“ (ano jedná se o „cheescake“).

Po večeři šli naši hrát pétanque, na který bylo u nedalekého jezírka hřiště, my s Vláďou jsme šli hledat naši první zahraniční kešku (kdo neví, oč jde, nechť popátrá v mých minulých článcích), kterou jsme našli.

17.7.-1.8.201

Tak konečně po hodně dlouhé době dovolená!! V mém případě, pravda, se to dá ještě nazývat prázdninami, to nic nemění na podstatě věci. Plán byl jasný – týden v Alsasku na vinné stezce, začít někde pod Štrasburkem a posouvat se na jih; poté rodiče s Martinem odjíždí zpět do Čech a my s Vláďou pokračujeme do Fontainbleau u Paříže, navštívíme Paříž, budeme boulderovat v lesích Fontainbleau a pak se přesouváme přes severní pobřeží a ostrůvky, přes Rotterdam a Goudu do Amsterodamu. … Ale pak to bylo trochu jinak.

Protože je nad mé síly napsat o celých 14 dnech najednou, budu povídání kouskovat. Zatím se můžete podívat na fotky, které jsem tématicky rozdělila:

Výběr „toho nejlepšího“ (předpokládám, že probírat se 400 fotkami, které jsme pořídili, by se vám nechtělo): http://misaavlada.rajce.net/Franice_2010

Naše gurmánské/gurmetské zážitky (proč si myslíte, že jsme do Francie jeli?? 🙂 ) http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Gurmani_gurmeti_ve_Francii/

Bouldering ve Fontainbleau http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Bouldering_ve_Fontainbleau/

Geocaching http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Geocaching_ve_Francii/

A pro ty, co mají rádi gotickou architekturu, tu mám pro začátek otázku: které stavby jsou na níže uvedených fotkách? (Hint: kdo vůbec neví, ať čte dál a třeba si pak bude moci relevantně tipnout).