Je to de facto 2 měsíce, co jsme v Čechách. Ano, stále máme spoustu věcí v krabicích. Ne, ještě nemáme po formální stránce vše uzavřeno. Vláďa má za sebou první pracovní výlet do Curychu (a jasně, že šel o víkendu na hory a na kolo), takže jsme ho mohli zaúkolovat nákupem. Dříve jsme vozili věci z Čech do Curychu (mák, domácí med, makové koláče, lázeňské oplatky, …), nyní vozíme z Curychu do Čech (Darvida krekry, Jemalt „kakao“, ovocné sušenky bez přidaného cukru, sýry, apod.) :-). Jinak si užíváme českých zákusků z nedaleké cukrárny a nic moc jiného nám nechybí. Maximálně pohodlnější autobusy, které by jezdily na čas 🙂

Účet ve švýcarských francích jsem dávno zrušila, neboť pro cizince jsou poplatky 25 CHF/měsíc, což je tedy dost. Ale Fio banka umožňuje mít účet ve francích zadarmo, takže náhradu máme. Bez poplatků. Ale pouze vedení. Pak už platíte, jak mourovatí. Za příchozí platbu 100 Kč (cca 4,3 CHF), za odchozí platbu 200 Kč, ale pouze tehdy, když je to buď SHA platba (poplatky platí každá strana své bance) nebo BEN platba (všechny poplatky platí příjemce platby). A když je to OUR platba, tak všechny poplatky platí odesílatel platby a dělá to 500 Kč (hnedle 22 CHF). No a vzhledem k tomu, že mě ani nenapadlo, že bych se s příjemcem platby (Degiro) o poplatky dělila, tak jsem dala samozřejmě OUR platbu. ÓÓ, jak je v tomhle Europlatba jednodušší (a levnější). Když jsme rušili naše švýcarské účty, tak jsme sázeli na Revolut, že s ním to půjde vše v pohodě. Ale bohužel ne všichni platby od třetích stran berou a ne všude jdou vklady kartou (což by bylo také řešení, Revolut má kartu navázanou na všechny vaše aktivované měny). Takže buď byl toto můj poslední vklad na Degiro a dále si založím už jen jeho českou verzi, která kupodivu není v korunách, ale v eurech. Ale i tak to bude jednodušší převod, než na franky, ale neuchrání mě to měnovému riziku, což byl další důvod k investování v korunách. No prostě všude to jsou samé kompromisy.

Pokud máte nějakou zajímavou investiční platformu v českých korunách, tak se nechám inspirovat. Zatím mám Zonky (dobré, že je zadarmo, až na poplatky z jednotlivých půjček, ale nemají autoinvest, který by běžel na Androidu) a Bondster (p2p platforma, ale investice v korunách jsou s 1% poplatkem).

Evidentně již několikátý ročník. My se zúčastnili poprvé. Děti šly za malé netopýry, já a babi za milé čarodějky a děda za upíra (ale vypadal spíš jako Merlin). Pro děti bylo připraveno snad 20 stanovišť s úkoly (vstupné dobrovolné). Za každé splněné stanoviště dostali písmenko do soutěžní kartičky. Úkoly byly různé – střílení na terč (papírovými koulemi, tenisáky, atd. … trefovalo se do rakve, na strašidla, atd. …), výroba papírového strašidýlka, vození dýně v kolečku, skládání hada, malování poslepu, pojídání gumových hadů čerstvě vylovených z kotlíku plného slizu (to byla asi nejoblíbenější atrakce), a tak podobně. Jak Eli, tak Maty si našli, co je bavilo. Počasí nám přálo, bylo spíš vedro. Ale s postupujícím časem tepla a světla ubývalo a na konec jsme se všichni sešli u ohně s buřty. A když už byla opravdová tma, tak se šlo na stezku odvahy, trasa značená svíčkami, děti měly své strašidelné lampióny, … a skončilo se u Jizery u Chárona. Domů jsme dorazili až po osmé. Jo a s Matym jsem si prohlédla fungl nový hasičský vůz Káranských hasičů. To je ohromné auto! Mohli jsme si sednout i dovnitř 🙂 Jo a ještě proběhla soutěž o nejlepší vyřezávanou dýni.

Eliška měla hned ze v září team builingovou (seznamovací) akci (s přespáním) v Toulcově dvoře. Ze školy jim tam jede přímo bus 177, takže to není žádná divočina bůhvíkde. Sice to jede půl hodiny, ale bez přestupů. No a když jsem dumala, kam bychom za pošmourného počasí vyrazili (s kámoškou ze Zahradního města), tak mi oko padlo právě na Toulcův dvůr. A tak jsme vyrazili. Maty se začal ptát „kdy už tam budem“ po asi až 20 minutách jízdy, takže jsme to dobře zvládli. Toulcův dvůr je přímo u zastávky. V objektu je několik „institucí“, my šli ale pouze po zvířátkách. Ne ke všem se sami dostanete tak blízko, jak když jdete se skupinou v rámci akce pořádanou přímo dvorem. Ale i tak jsme viděli Přeštické prase, králíky, husy, a smradlavé kozy, jedna z nich měla bradku až na zem. Areál to je ohromný.

My to procházkou vzali po cyckostezce a následně červené turistické značce až na Hamerský rybník, kde jsme si v Restauraci Hamr dali oběd. Je tu velká samoobslužná restaurace s pěkným výběrem. Maty cestou na výmolech v bahně usnul, takže oběd pak dojídal již studený. A ještě jsme si dali kafíčko u hracího koutku (vstup 50 Kč, Maty si to evidentně užil) a už jsme jeli pro Eli do školy (cestou jsme ještě krmili kachny našimi kachními granulemi, kupodivu jim to chutnalo, a Maty neodolal klouzačce).

To je tak, když máte volno, zatímco jsou děti ve škole/jeslích.

Takže Eli jsem na půl devátou nechala ve škole a vyrazila do centra. Pršelo, takže „ideální“ počasí na nákupy. Na hoře na Václaváku je v zapadlém dvorku parádní miniobchůdek, narvaný k prasknutí, s maskami, kostými, apod (Nejlevnější ptákoviny). Pro děti jsem chtěla na sobotu sehnat něco na Káranskou Strašidlovačku. Z internetu jsem měla vyhlídnutá netopýří křídla a byla jsem úspěšná. Vzpomněla jsem si i na pin u karty, takže odškrtávám. Vzápětí jsem zapadla do Vodafonu, kde jsem doufala, že seženu nějaký výhodný tarif. Ale to, co má Vláďa mi nenabídli, jen to, co je na internet :-/ Takže se cenově dostávám nad to, co jsem platila v Curychu. Ale mám teď, až zbytečných, 10 GB dat. V mém stávajícím balíku Start130 za cca 380 Kč měsíčně bylo 1 GB a 130 minut do všech sístí. Bohužel v Čechách teď píši ještě výrazně  víc SMS a ty se platí zvlášť a na závěrečné ceně se to dost promítá. Takže teď to je  bez koruny za 600 a je v tom 10 GB, 100 minut všude a SMS neomezeně do všech sítí. Což je tedy také něco, co si člověk musí hlídat – “do všech sítí”, s oblibou to operátoři dávají neomezeně jen ve vlastní síti. No na to, že jsem chtěla pár SMS a 1 GB navíc to je o 200 dražší. Vyzkouším na pár měsíců a uvidím. No ale do konce vyúčtovacího období mi chyběly 3 dny a už jsem byla bez dat a dnes se budou ještě hodit. Tak odškrtávám a jdu dál.

Nemohu se nezastavit v Rokoku (deskové hry a hlavolamy) a s vypětím všech sil nic nekupuji. Knihy v Neoluxoru jsem raději vynechala úplně. A jede se dál. Následuje okouknutí investičních mincí v České Mincovně Na Příkopech.

A nyní již mám opravdu hlad (a už by to chtělo i wc). A tak mířím do Paladia. WC jsou nejen v -2, ale i v +2, tam je i jídlo, takže paráda. Hlad zaháním wrapem. A co dál? Na vyzvednutí Eli je ještě moc brzy, na cestu domů zase moc pozdě. Tak jedu na naší poštu vyzvednout balík (softshellové kalhoty pro děti, jsou parádní, značka Kugo) a ještě lístky na duo Ivo Šmoldas a Jana Rychterová (v Chaberském dvoře). Ale zapomněla jsem, že pondělky jsou u nás zavírací den v knihovně (kde se lístky kupují). A už je pomalu čas vyzvednou Eli. Stavuji se ještě v Hrabárně u Ládví, jestli bych nevyhrabala nějaké oblečení na můj kostým na Strašidlování. A take že jo 🙂 (nakonec jsem nevyužila, tak mi zbude na masopust).

To byl náročný den. A s dětmi to vlastně odpoledne nekončí.

Dnešek byl opět nabitý událostmi. V 11 h jsme byli nahlášení na trasu s pohádkovými postavami v Zahradě Kinských, pořádanou Prahou 5. Počasí opět nic moc. Navíc cesta do centra nám trvá víc jak hodinu. Takže i když děti vstávají dost brzy, bylo ráno hektické. Vláďa ale navrhl, že pojedeme autem na Smíchov a pak už to je tramvají kousek. Takhle jsme tam byli za půl hodiny a na čas jsme se sešli s babi Janou a dědou.  Trasa byla pěkná, ani dlouhá, ani krátká. Masky postav na jednotlivých zastávkách s úkoly byly super. Nejvíc se mi líbilo zelené strašidlo a Máťovi modrá víla na závěr. Bylo tam něco o třídění odpadu, nošení balónků na lžíci, zatloukání hřebíků, apod. Na závěr nechyběla cukrová vata a popcorn a Eli si nechala na obličej nakreslit motivy z Frozen.

Pokračovat ve čtení


Ti, kteří žijí v Čechách, a mají dítě do 4 let, mají nárok na rodičovský příspěvek bez ohledu na to, zda před tím pracovali, či ne. Když už jsem získala od Skřivánka překlady dokumentů, vypravila jsem se na úřad. Dokonce je možnost se online zaregistrovat na určitý čas (paráda). (10.9.2019).


Odevzdala jsem pořádný štos papírů (vzhledem k tomu, že jdeme ze zahraničí, tak musíme mít dokumentů mnohem víc):

Pokračovat ve čtení

2.10.2019

Ve Švýcarsku funguje důchodový systém založený na třech pilířích. Obdobně, jako to mělo fungovat v Čechách. I. pilíř AHV se rovnou strhává z platu. Tyto peníze zůstanou ve Švýcarsku až do důchodu a pak vám z toho bude vyplácena renta. Jen na ně nesmíte zapomenout a dát jim aktuální údaje. Nevěřili byste, kolik miliónů, o které se nikdo nepřihlásil, se jim ve Švýcarsku válí.

Pokračovat ve čtení

Předešlý text najdete zde.

Pojištění domácnosti

  • (červenec-listopad 2019) Zrušení pojištění domácnosti (té Curyšské). Vzhledem k létu a dovoleným se to táhlo, ale snad už to je na dobré cestě. Vláďa si to s nimi vyříkal, dokumenty (hlavně ten o odhlášení) mají, tak by neměl být problém. A jakmile v pořádku předáme byt, můžeme se těšit na vrácení kauce 6tis CHF (se slabou korunou to bude hned lepší teď, když je frank za 23 Kč, než když byl před těmi 10 lety za 18 Kč).
  • Všechna pošta (až na výjimky od některých bank) chodí do Curychu, naštěstí jsme se připsali na schránku k našim českým sousedům a ti nám to vždy nafotí a pošlou. Takže odhlášení ok. S postupujícím časem chodí pošty méně a méně a když už, tak do Prahy.
  • Tři dny před vypršením smlouvy ještě Vláďa podával pojistnou událost – výměna zámků – evidentně jsme dle smlouvy jeden svazek klíčů „ztratili“ (vůbec si neuvědomuji, že bychom ho kdy měli). Tak uvidíme, jestli švýcarská AXA vše zaplatí. Jeden zámek vyjde tak na 500 CHF. Náš klíč pasoval do 5 různých zámků, tak uvidíme, jestli budou měnit všechny, nebo jen od bytu.
  • Naší novou domácnost si samozřejmě také necháme pojistit. Jistě, jsou tací, kteří jsou zásadně proti pojišťování (jakéhokoli typu), protože tvrdí (a asi mají pravdu), že stejně tam je milion výjimek a vlastně z pojišťovny, pokud se něco stane, nic nevytlučeme. Byli jsme u České pojišťovny (paní za přepážkou ani nabídka nás moc nezaujala), Allianz (kupodivu tam Vláďa už nějaký produkt má a chce tam pojistit i auto, potom bychom za každý produkt u nich měli 7% slevu). Navíc paní vypadala, že ví, o čem mluví. A když jsem, kvůli něčemu jinému, mluvila s naší poradkyní u Modré pyramidy, tak ta to na nás samozřejmě také hned zkusila, jak to budeme mít s pojištěním, že dělají všechno. A když jsem zmínila ty slevy u Allianz, tak že u nich, jako jejich klient, na nějakou slevu také dosáhneme.
  • Pojišťovnu nakonec vybereme asi dle toho, jak jsou schopní pojistit nebytové prostory (sklep, garáž) a kola.
  • V rámci pojištění řeším i pojištění odpovědnosti. To není tak drahé a mám zájem si ho sjednat rychle, takže jsem to vzala u KB (u naší poradkyně v Modré pyramidě). Ale stejně, jsem si jistá, že jsem se ptala i na škody na pronajatém bytě (jo jo, určitě se to na to vztahuje) … a vlastně až po podepsání smlouvy volala na konzultaci a z toho vyšlo najevo, že na pronajaté a vypůjčené věci se to nevztahuje (na poničené stěny ano, ale na skla ne). A prý to žádná pojišťovna nedělá. Což se mi nechci věřit, já to někde dohledám, že dělá. No což, takže to máme na rok a alespoň to kryje mojí noční můru, že Maty srazí v obchodě celý regál s vínem 😀 A za rok to kdyžtak změníme.
  • Takže teď ještě pročíst podmínky Kooperativy a rozhodnout se. … Nejhorší je, že něco vám řeknou na pobočce a něco jiného je potom v podkladech, které vám dají :-/ Prase aby se v tom vyznalo.
  • Nějak jsem se dostala na ePojisteni, kde jsem si zkusmo naklikala, co chci. No a pak mě telefonicky „otravovali“, že to se mnou proberou a vybereme to nejlepší. Bohužel jsem zrovna byla v Decathlonu s Matym a to se člověk fakt špatně soustředí na obě věci. No Maty nic nerozbil. Ale v ePojisteni neumějí udělat nezávaznou nabídku. Pán to vše připravil a že mi pošle smlouvu. Tak se ptám, co když se mi to nebude líbit? No to mi pak musíte zavolat a já to zruším. No samozřejmě se mi to nelíbilo, na nějaké doplňující dotazy pak ani neuměl odpovědět. Jednali jsme ve výsledku o pojištění u Direct pojišťovny, kterou jsem si i sama před tím už našla a nebyla mi nesympatická. Měla jsem pročtené podmínky a zajímaly mě limity. A pán v ePojištění tvrdil, že nejprve musím smlouvu uzavřít (se slevou u nich) a pak si to budu moci přenastavit online, jak budu chtít. No dala jsem mu šanci třikrát a když ani pak nebylo vše ok, tak jsem ho nechala plavat. Otravné bylo, že on ty smlouvy vždy reálně vytvořil a mě stále chodily upomínky k zaplacení (když nezaplatíte do určitého data, tak nedojde k potvrzení smlouvy). No řešila jsem to potom přímo s Direct pojišťovnou a tam vše v pořádku a reagují rychle. Jediné co jsem myslela, že mají výhodnější, je to pojištění odpovědnosti. Takže i po roce zůstaneme u KB.
  • Jinak co se pojištění kol týče, někoho by mohlo zajímat CEREK (centrální registr kol).

Jaké bylo vlastní stěhování ze švýcarského Curychu do Prahy se můžete dočíst zde.

Hlavní článek jsem psala průběžně od půlky srpna do konce září

Jsou věci, které ještě nejsou dořešené, ty budu přidávat později/průběžně (jinak bych tento článek mohla mít v rozepsaných také několik let).

Pokračovat ve čtení