Již druhým rokem probíhá chodecká (běžecká, Nordic Walking) Výzva 10 000 kroků (v dubnu a říjnu), na začátku Výzvy jsem o ní psala zde. Cílem tvůrců bylo po covidu dostat lidi opět do formy a k pohybu. Poté, co jsem výzvu absolvovala v dubnu, jsem přes léto skoro nic nenachodila. A ačkoli jsem v dubnu vyhrožovala, že už nikdy víc, opět jsem se přihlásila do chaberského týmu. A také jsme s Vláďou vytvořili partnerský tým (jediní v Chabrech, takže jsme vyhráli :-)).
S ohledem na to, že starší a ti s vyšším BMI, mají body k dobru (kilometry se přepočítávají na body), a nejsem zas až takový lapač kilometrů, na výhru v nějaké z kategorií jsem úplně nepomýšlela. Ale chtěla jsem ve svém účastnickém listu mít každý den jednu pěknou fotku (což se mi v dubnu nepodařilo). A samozřejmě překonat mé dubnové hodnoty (360 km, 500 000 kroků).
Měsíční série fotek z mých toulek Ďábličákem, Čimičákem, Lužickými horami, a okolím Káranýho jsou k vidění zde.

Průměrně jsem nachodila 15,59 km denně, celkem tedy 483,3 km, 676 891 kroků, což je výrazné zlepšení oproti dubnu. Taky jsme se s Vláďou doma skoro neviděli. On dal úctyhodných 538,5 km a 685 665 kroků). A společně jsme tak překonali 1000 říjnových kilometrů!

Tak uvidíme, jestli v dubnu vytvoříme třígenerační tým. E. se již teď těší, že díky tomu dostane sportovní hodinky/krokoměr :-).

Jinak virtuální závodění má i tak něco do sebe. Večerní sledování kdo ten den zalogoval kolik kilometrů/kroků/bodů, kdo komu odskočil, kdo to flákal, to bylo na denním pořádku. „Ta tomu dnes moc nedala“, „jak to dělá“, „kde na to chození bere čas?“, „to je nefér“ padaly opravdu dnes a denně :-).

Můj účastnický list. (všechny fotky ve větším rozlišení na našem rajčeti)
Pokračovat ve čtení

Koukám, že nějaké letní shrnutí jen tak nebude. Naposledy jsem psala o červnu a pak asi nebyl čas. No v říjnu také moc ne :-). Jak jste se mohli dočíst tady, v říjnu jsme jen chodili. MapMyRun mi naměřil 78,5 h chodeckých aktivit (jen těch, u kterých jsem si zapnula přímo hodinky, jinak kroky se mi do Výzvy měřily celý den, na nohách jsem tak byla mnohem déle 🙂 ), což je 2,5 h aktivního chození denně! Ono se to nasčítá, když mi cesta do školy zabere hodinu 🙂 Takže na nic jiného nebyl čas.

Na druhou stranu bylo dost času na poslouchání, to se při chůzi zvládá. Na Audiotéce (což jsou audioknížky) jsme podchytili slevy a koupili si stovky hodin knih (ono jenom Hra o Trůny má 200 h :-)). Já poslouchala ještě ze zásob 13. díl ze série ze starověkého Říma Bratři ve zbrani (S.Scarrow). A potom podcasty:

Pokračovat ve čtení

Začnu zeširoka. Garmin hodinky umožňují zadat si, v jakých botech chodíte a sleduje vám to jejich životnost. Takže jsem si tam pěkně v lednu (2022) zadala moje nové Altra Lone Peak 5 a sledovala, jak brzy bych si podle Garmina měla koupit nové 🙂 Životnost je přednastavená na 643 km. Ještě v nich nechodím ani rok a už mám 1028 km. A musí se nechat, že na patě uvnitř už jsou úplně prošoupané, ale cítit to na noze ještě není. Nutno podotknout, že v nich chodím pořád. Jak se přehouplo léto do podzimu, tak si do nich vezmu tlusté/nepromokavé ponožky (viz článek zde) a pořád se v nich dá chodit i mokrou trávou a bahnem. O podzimních prázdninách vystoupaly na Hvozd i Luž. Ale pomalu se koukám po nových. Nejhorší je, že nové (nový model) stojí 5 tis.

Vyhlédnuté modely:

Předchozí články o botech:

Pondělí – Úterý – odpočinek ještě doma, nabírání sil

Vláďa měl ještě pondělí a úterý pracovní, tak jsme ještě odpočívali a uklízeli. Balili jsme až ve středu ráno.

Středa – příjezd – procházka po okolí kolem obory

Ubytování našel Vláďa U tří koček. Bohužel, majitelé pro rezervace využívají několikero platforem a na všem mají evidentně (ať už úmyslně nebo omylem) inzerovaný jejich dvoupokojový šestilůžkový apartmán v podkroví, ten ale byl v den našeho příjezdu obsazen a dostali jsme tak jednopokojový čtyřlůžkový vejminek, což nám zkazilo plány vzít na přespání na 1-2 noci ještě někoho dalšího (o ceně ani nemluvě). I v těch čtyřech jsme si dost šlapali po hlavách, ještě štěstí, že bylo celou dobu hezky a do pokoje jsme šli vlastně jen na spaní a snídani.

Ani jsme nevybalovali a vyrazili jsme na procházku kolem místní obory. Teda bylo to nahoru … a dolů. kopec. Chvílemi jsme se motali po neznačených cestičkách a houby tam rostly rovnou na cestě.

Pokračovat ve čtení

V dubnu 2022 jsem se s mojí Chaberskou Nordic Walking skupinou připojila do výzvy desettisíc kroků – každý den pravidelně ujít alespoň 10 000 kroků. Za duben jsem tak nachodila 360 km a 500 000 kroků. Po této zkušenosti jsem účast v říjnové výzvě rezolutně odmítla. Ale po „proflákaném“ létě jsem do toho zase šla. Smutné je, že nachozené kilometry se ještě upravují na základě věku a BMI, takže ve výsledku tak moc velká opora týmu nejsem, starší a méně fit jsou na tom bodově lépe.

A tentokrát jsme s Vláďou založili i partnerský tým a tady nemáme, alespoň v Chabrech, konkurenci. Doslova. V Chabrech jsme jediný partnerský tým. Takže tady se musíme při hodnocení koukat na celou Prahu, tam jich je asi 20. (celorepublikově jsme bůhvíkde :-)).

Po 7 dnech zápolení. Momentálně ve vedení jak bodově, tak kilometrově (v rámci Prahy). Jo a partnerské týmy dostávají body toho slabšího v týmu, což jsem já. Takže já jedu na body, Vláďa na kilometry 🙂

Mnohem větší konkurence je v týmech klasických, jako s mým NW. V týmu je nás 10, v rámci Chaber, to teď po týdnu vypadá, že všem dokážeme utéct, tak se budeme prát o dobré umístění v rámci celé Prahy. Tam jsme po 7 dnech 5. co se kilometrů týče a 8. bodově. Nutno podotknout, že desetičlenných týmů je v celé Praze jen 24 a vzhledem k tomu, že body týmu se počítají jako součet bodů všech jeho členů, je fér se porovnávat pouze s dalšími 10 člennými týmy 🙂 Jinak všech týmů je v Prahy 107 (minimální počet členů v týmu jsou 4).

Chaberské týmy

Jestli ne dnešní, tak už nevím.

Ráno jsem se teda moc nevyspala – E. mě v 7:15 vzbudila, že má hlad. Tak jsem jí poslala, ať si snídani udělá sama. Což kupodivu udělala ráda, i pro bráchu. A byla z toho celá pyšná 🙂 Jen tak dál (jsem zvědavá, co nám příště udělá k večeři :-)). Nakonec to vstávání bylo tak akorát, protože nám autobus jel kousek po osmé.

Měli jsme totiž namířeno do Muzea fantastických iluzí. Věděli jste, že majitelem je Pavel Kožíšek, ten kouzelník?! Muzeum bylo super! Spousta úžasných iluzí a také spousta těch, které děti bez zájmu oběhly (třeba takové ty obrázky, jak tam na první pohled je něco, ale pak se zakoukáte jinak a je tam něco jiného). No a nejlepší na tom je, že to je nad Galerií Myšák, takže jsme pak „museli“ na zákusek. M. si dal kopečkovou borůvkovou – kopeček sice stál 58 Kč, ale tak dobrou jsem snad v životě nejedla. Myslím, že by si z toho i Vláďa dřepl na zadek :-). E. si dala mandlový croissant (tak velký, že v půlce již nemohla, ještě že M. může vždycky) a já si dala ohromný větrník, moc dobrý, myslím, že jsem po obědě.

Následně mě cestou přes Františkánksou zahradu napadlo … zajdeme na motýli do hračkářství Hamleys. Nejprve jsme museli projít vlastním hračkářství … to je svět sám o sobě. To bylo nadšení. K vidění je tam toho fakt dost. Nakonec jsme se probojovali až k motýlům (jo, jsou tu i záchody za 25 Kč, naštěstí se dá platit kartou). Místní Opuštěný amazonský chrám je větší místnost, s teplotou a vlhkostí džungle, kde si volně poletují a sedají si na vás různě krásně barevní a různě velcí motýli. Děti byly nadšené. Je to opravdu krásný zážitek, vše si můžete pěkně vyfotit. Narváno nebylo a času máte, kolik chcete. Následně jsme si samozřejmě museli pořádně projít hračkářství a děti několikrát jely po klouzačce, která je z jednoho patra do druhého.

Následně jsme přes Staromák zašli na „oběd“ do Kaprovky na slíbené hranolky (Fancy Fries). Došli jsme si s nimi na lavičku ve stínu u řeku (už bylo tak 30°C), kde jsme si je v klidu snědli. A nakonec ještě do vystuzeného Rudolfina zjistit, jestli tam nemají turistickou vizitku Národního muzea 🙂 (neměli). A na tramvaj a domů. Nechápu, že lidi nenapadne, že když jsou venku tropy a tramvaj má klimatizaci, že to s těmi otevřenými okny prostě fungovat nebude, nebude a nebude. Takže já si vždy okna okolo sebe pozavírám, takže malinkatý větřík z klimošky jsme měli, ale i tak byl M. úplně durch. Na pětiminutovém přestupu v Kobylisích jsme si stihli ještě v Albertu koupit další vodu a hurá domů. Tam máme příjemných 25°C :-).

Dorty, to je výzva. A jedině neustálým opakováním a zkoušením se člověk zlepšuje. A to jde těžko, když udělám tak 3 dorty ročně. Ale pořád mě to láká, tak si o tom alespoň čtu a „studuji“. V knihkupectví mě nadchla knížka Sexy dorty od Josefa Maršálka (ano, kupovala jsem to nakonec přes Alzu, rozdíl v ceně oproti knihkupectví byl skoro dvě stovky). A následně jsem zavítala do Tescomy a Orionu v Krakově a nadšeně si odnášeala otočný podnos na dort (po tom jsem již nějaký ten rok toužila), zdobící trysky (mám jich haldu, ale vždy se mi to nějak pomíchá, pak mi to nepasuje, nebo zrovna potřebuji 2x zdobící hvězdičku a nemám, tak problém vyřešen) a také dvojitý zdobící sáček (na dvoubarevné zdobení). A do toho jsem potřebovala vymyslet, jak vyrobit čokoládové sluchátko, jako ozdobu na dort (kvůli tomu jsem si na Doměstika koupila dva kurzy – jeden na zdobení dortů a druhý na práci s čokoládou), ale o tom asi zase jindy.

Takže tři měsíce, čtyři dorty.

Pokračovat ve čtení

Obecně

  • V půlce června jsou už letní teploty (a bouřky). Jeden den slejvák, jak hrom, za dva dny 35°C.
  • Zúčastnila jsem se týdenního kurzu na testování softwaru ve firmě Cleverlance (článek viz zde). Spousta věcí se mi propojila dohromady a lekce z mých jiných online kurzů, které jsem jen tak profrčela jako nutné zlo, si teď projíždím znovu a říkám si, jaké tam jsou super informace :-).
  • Vláďa pokračuje v kajaku, snaží se každý týden zajet si na kanál do Brandýsa. A trénuje na kajaku! Nikoli jen na náfučce Packraftu 🙂 Mě to do Brandýsa moc neláká. Ale mám vyhlídlou skupinu paddleboardistů, kteříchodí na kanál do Tróje, tak snad se tam brzy dostanu.
  • Zúčastnila jsem se paddelboardových závodů Probík SUP fest (Technical race, kratší závod kolem 3 bójek) kousek za Brandýsem na Probošťských jezerech. Vzhledem k tomu, že v tom samé termínu probíhaly závody ČFSUP na Mácháči a další závody světového poháru v Rakousku, byla tady účast minimální. V dospělé kategorii jsme startovali všichni najednou (holky/kluci), a díky mé dobré stabilitě v zatáčkách jsem se po druhé bójce ocitla na třetím místě a to si již udržela. Takže celkově třetí, v holkách první. Ale být ta trasa dlouhá jako v propozicích (1 km), tak to nedám (byla, dle mých hodinek, poloviční). Takže to si mohu z mých předsevzetí odškrtnout :-).
  • Jeden víkend jsme si udělali výlet do Jizerek a smočili jsme si nohy v Jizeře – něco tak studeného jsem dlouho neokusila. Jeden výlet byl z Chaty pod Bukovcem přes Jizerku, Pytlácké kameny a Viklan (11 km) a druhý den 10,5 km (Nová Ves nad Nisou, rozhledna Černá Studnice, Čertovy kameny, Terezínka, Tanvald).
  • Byli jsme na tradičním bourání májky v Chabrech. Pro děti největší atrakce – projížďka na konících.
  • V Lysé nad Labem jsme navštívili Výstavu Lega – to byla podívaná. A následný oběd v Daniel´s burger neměl chybu.
  • A zdá se, že jsme děti nadchli pro paddleboardy 🙂
  • A s Matym a dvěma mými bývalými spolužačkami ze ZŠ jsme zašli do pražské ZOO, kde jsme trhli náš rodinný rekord a strávili tam 4,5 h. Nechápu, jak to Maty zvládnul :-).
  • Užili jsme si Zmrzlinový festival na Výstavišti a v mezipřestávce jsme si zašli do planetária na Polaris 2.
  • A po vysvědčení jsme strávili odpoledne v Jungli v Letňanech, kde byly pro děti připravené soutěže.
Pokračovat ve čtení

Spousta mých online kurzů začala na začátku covidu, ale až letos jsem ten nejdelší dokončila a na to navázala několika kratšími. Absolvovala jsem dokonce i jeden prezenční testerský kurz (Testing Clever Akademie). Ale nejde jen o IT. Mám za sebou i kurz na zdobení dortů a výrobu čokolády. A protože po čase se všechny ty informace začnou nebezpečně míchat, člověk zapomíná a podobně, chci si tu udělat pěkně seznam všech kurzů – ono se potom hned lépe vzpomíná, byť jen na základě nadpisů.

Na kury používám všehovšudy dvě online platformy – Udemy (IT) a Doměstika („výtvarné“).

Pokračovat ve čtení

Někdy během jara (2022), když jsem si připravovala fotopodklady pro můj fíkový experiment (množení fíku z řízků) za mnou Vláďa přišel, že se blížíme našemu 1 GB limitu na serveru, kde máme blog. Po zkoumání, jak je to možné, jsme zjistili, že některé starší fotky jsme nezmenšili tolik, kolik jsme měli, a navíc WordPress sám od sebe drží každou fotku ve třech kopiích různého rozlišení, takže každá fotka o velikosti třeba 150 kB zabere hnedle dvojnásobek. A navíc jsou to už 4 roky, co máme tenhle blog!
Nabízela se možnost navýšit stávající uložiště, ale to se nám cenově moc nechtělo.

Takže jsem se začali poohlížet po novém. No a znáte to – nejlépe pracuje člověk pod tlakem – vzhledem k tomu, že se nám během 14 dnů mělo předplatné obnovit, rozhodování bylo rychlé. Vláďa vybral active24 a zařídil veškerý přechod a převod dat. A vše funguje!

Teď máme neomezený úložný prostor (samozřejmě s nějakými podmínkami) a cenově to není o nic horší.
Takže teď mohu pomalu začít dopisovat vše, co jsem poslední měsíc odkládala na dobu „až bude místo i na fotky“. A do toho doháním fotky na Rajče za poslední 3 měsíce.

A co se mi nestalo – zapomněla jsem svoje přihlašovací údaje, tak musím používat Vláďovy (ještě že jsem mu je před migrací změnila na něco zapamatovatelného 🙂 ).