Již druhým rokem probíhá chodecká (běžecká, Nordic Walking) Výzva 10 000 kroků (v dubnu a říjnu), na začátku Výzvy jsem o ní psala zde. Cílem tvůrců bylo po covidu dostat lidi opět do formy a k pohybu. Poté, co jsem výzvu absolvovala v dubnu, jsem přes léto skoro nic nenachodila. A ačkoli jsem v dubnu vyhrožovala, že už nikdy víc, opět jsem se přihlásila do chaberského týmu. A také jsme s Vláďou vytvořili partnerský tým (jediní v Chabrech, takže jsme vyhráli :-)).
S ohledem na to, že starší a ti s vyšším BMI, mají body k dobru (kilometry se přepočítávají na body), a nejsem zas až takový lapač kilometrů, na výhru v nějaké z kategorií jsem úplně nepomýšlela. Ale chtěla jsem ve svém účastnickém listu mít každý den jednu pěknou fotku (což se mi v dubnu nepodařilo). A samozřejmě překonat mé dubnové hodnoty (360 km, 500 000 kroků).
Měsíční série fotek z mých toulek Ďábličákem, Čimičákem, Lužickými horami, a okolím Káranýho jsou k vidění zde.
Průměrně jsem nachodila 15,59 km denně, celkem tedy 483,3 km, 676 891 kroků, což je výrazné zlepšení oproti dubnu. Taky jsme se s Vláďou doma skoro neviděli. On dal úctyhodných 538,5 km a 685 665 kroků). A společně jsme tak překonali 1000 říjnových kilometrů!
Tak uvidíme, jestli v dubnu vytvoříme třígenerační tým. E. se již teď těší, že díky tomu dostane sportovní hodinky/krokoměr :-).
Jinak virtuální závodění má i tak něco do sebe. Večerní sledování kdo ten den zalogoval kolik kilometrů/kroků/bodů, kdo komu odskočil, kdo to flákal, to bylo na denním pořádku. „Ta tomu dnes moc nedala“, „jak to dělá“, „kde na to chození bere čas?“, „to je nefér“ padaly opravdu dnes a denně :-).