by ·Žádné komentáře

Den 1. (středa) – čtvrť, kde jsme bydleli + ZOO + dvě setkání s kamarády

Po 4 letech se konečně dostáváme opět do Švýcarska. Kvůli nemoci se nám odjezd posunul o dva dny, takže to byl hukot. 8,5 h cesta nebyla ve výsledku tak hrozná, ačkoli Maty se ptal „kdy už tam budem“ už na výjezdu z Prahy. K ubytování jsme využili obývák nejlepšího kamaráda v Dielsdorfu kousek za Curychem. První den jsme stihli oběd v nákupním centru Glatt, kde jsme nově objevili ohromnou prodejnu Lega. Stavili jsem se také na Schwmanendingenu, abychom se podívali, jak naše bývalá čtvrť vypadá. Stále se to přetváří, starší dvoupatrové domy se boří a místo toho rostou nové, moderní a pětipatrové. Neopomenuli jsme se napít z pítka na náměstí 🙂

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Pondělí – Úterý – odpočinek ještě doma, nabírání sil

Vláďa měl ještě pondělí a úterý pracovní, tak jsme ještě odpočívali a uklízeli. Balili jsme až ve středu ráno.

Středa – příjezd – procházka po okolí kolem obory

Ubytování našel Vláďa U tří koček. Bohužel, majitelé pro rezervace využívají několikero platforem a na všem mají evidentně (ať už úmyslně nebo omylem) inzerovaný jejich dvoupokojový šestilůžkový apartmán v podkroví, ten ale byl v den našeho příjezdu obsazen a dostali jsme tak jednopokojový čtyřlůžkový vejminek, což nám zkazilo plány vzít na přespání na 1-2 noci ještě někoho dalšího (o ceně ani nemluvě). I v těch čtyřech jsme si dost šlapali po hlavách, ještě štěstí, že bylo celou dobu hezky a do pokoje jsme šli vlastně jen na spaní a snídani.

Ani jsme nevybalovali a vyrazili jsme na procházku kolem místní obory. Teda bylo to nahoru … a dolů. kopec. Chvílemi jsme se motali po neznačených cestičkách a houby tam rostly rovnou na cestě.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

(14.1.2022)

Myslím, že je na čase (do/u)dělat alespoň rychlý zápisek o létě 🙂

Ačkoli jsme loni na podzim, kdy jsme plánovali podzimní dovolenou ve Švýcarsku, ale která kvůli covidu neproběhla, slibovali, že v létě se do toho Švýcarska za kamarády určitě podíváme, tak covid nám moc nepřál a pro jistotu jsme zůstali v Čechách (ono by to šlo, ale neočkované děti by se musely ve Švýcarsku nechat testovat). Takže jsme si naplánovali návštěvu po kamarádech a známých, kteří bydlí trochu z ruky a přes rok se za nimi moc nedostaneme. Pro jistotu jsme s sebou vezli stan, karimatky i spacáky, kdyby na nás někde náhodou nezbyla postel. Ale bylo to dobré, ani jednou jsme stan stavět nemuseli.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Když jsme Eli vyzvedávali v sobotu na začátku léta v Kašperkách u kamarádky, měli jsme před sebou další tři dny volna. Tak kam? Napadli mě kamarádi v Křemži (kousek od Budějovic). Vtipné na tom bylo, že oni zrovna v neděli odjíždí na týden pryč. To prý ale neva. Nechají nám k dispozici celý dům i s bazénem. Jen jim budeme zalévat zahradu a krmit kocoura. Paráda. Ještě v sobotu jsme si stihli zakeškovat v okolí (4,5 km).

V neděli jsme si popojeli autem do Hluboké nad Vltavou. To jsme nemohli vynechat. Dovnitř jsme nešli, děti byly otravné i tak. Zajímala je pouze zmrzlina. Ale musí se nechat, že Eli neomylně poznala, že se na Hluboké točila Pyšná princezna. Cestou podél Vltavy jsme se dosali až do adrenalinového parku. A s ohledem na věk našich dětí jsme šli rovnou do Špuntária. Což je oddělený menší areál, kde si menší děti vyhrají až až – hopsací polštáře a hrad, prolejzka, šlapací autíčka, ohromná klouzačka, … pro rodiče pak relax zóna s pohodlnými sedacími polštáři. Kafe tedy nic moc, ale na sluníčku (pod ochranou sítí, aby to tak nepralo) se i tak krásně usínalo (v hlídání dětí jsme se střídali :-)). Děti tam řádily dvě hodiny. Pak jsme si ještě dali super bosonohou stezku a pokračovali jsme kolem rybníků Naděje, Velký Zvolenov a Munický až zpět k autu. V autě v tyhle horké dny nechávám záchranou lahev s vodou, byli jsme už úplně na dně našich lahví. Studená sice nebyla, ale vařicí také ne. Dnes to bylo 6,5 km.

Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 2

Jo, tak teď už tomu budou dva roky, co jsme prožili podzimní prázdniny na Kypru (článek zde). Sliby, chyby … ještě že jsem tehdy napsala alespoň to krátké shrnutí, protože k dlouhému vyprávění jsem se nedostala. Fotokniha z fotek také zatím není, jen pár fotek v klasické každoroční fotoknize. No ale teď jsem se při třídění věcí ve sklepě (není nad to vytřídit si vše pěkně PŘED stěhováním … my to děláme až rok PO, že ano) našla desky se „suvenýry“ a účtenkami právě z Kypru. Takže než to skončí ve sběru či skartovačce, to zajímavější vyberu.

No tak to ani tak dlouhý seznam není a to jsem si myslela, jaké to nemám schované poklady.

Západ slunce u pláže Petra tou Romiou (místo, kde se zrodila bohyně lásky Afrodita)

by ·Žádné komentáře

Po hektickém červenci nadešel odpočinkovější srpen. Na začátku byla Eli týden na příměstském táboře ve Střešovickém Oříšku – hlavním tématem byl Pražský hrad, kam si děti denně dělaly výlety. V tomto týdnu jsme měli základnu u Babi N. a dědy J. ve Střešovicích, takže to Eli měla ráno na tábor kousek. S dědou jsme s Matym trénovali jízdu na kole. Maty je nyní zas o trošku rychlejší, než na odrážedle, takže mojí chůzi musím občas proložit během. Obzvlášť v Káraným už z toho jsou pak pěkné výlety – Káraný – Čelákovice most – Toušeň most – Káraný. Naštěstí u Toušeňského mostu je stánek Oddechoff, takže celých 6 km mohu děti lákat na zmrzku a hranolky, jinak by se mohly šprajcnout. Celkem je tento okruh 8 km. A druhý parádní okruh s motivací v půlce je zmrzlina u Vosího hnízda v Boleslavi. Od nás pěkně po modré. Repelenty s sebou. Podle zvolené trasy to je opět 7-8 km.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Teda ten čas letí. Naposledy jsem psala, jak prázdniny začínají a za chvilku budu psát „a to je konec léta“. Červenec jsme si, na rozdíl od srpna, pěkně a hekticky naplánovali. Začali jsme týdnem ve Vidnavě (kola, pěšky), dva dny pauza, oslava Eliščiných 7. narozenin na chatě, kde se úplně neplánovaně a náhodou (tedy babička J. to trochu rozhlásila a sezvala) sešly další 4 holčičky v okolí, které s Eli slavily, jinak by to bylo pojato čistě rodinně, pak Kašperky (u Eliščiny kamarádky ze školy), následně byla Eli sama s babi J. a dědou R. na Seči. Tento týden strávila vlastně celý v bazénu :-D. Pak nám odpadl víkend u příbuzných u Brna, kam jsme měli jet rovnou ze Seče. Pak dva dny oddech doma a následně 4 dny v Jeseníku u kamarádů ze Švýcarska. Jeden den jsme si navíc udělali výlet k Opavě, kde v té době byli naši další kamarádi ze Švýcarska 🙂 Všechny jsme moc rádi viděli. V Jeseníku nás děti překvapily, že docela bez remcání zdolali Smrk (1127 m n.m., nejvyšší hora Rychlebských hor. Během měsíce jsem tu již po druhé – minule jsme si sem udělali s Vláďou výlet na kolech, když jsme zrovna byli ve Vidnavě) – 12 km. Maty jel většinu cesty, až na bahno a kořeny, na odrážedle.

by ·Žádné komentáře

Plánujeme další dovolenou – zimní. Loňský rok jsme se kvůli stěhování drželi zkrátka a stihli jsme jen zimní dovču v Rakousku. Naopak rok předtím (2018) jsem rozplánovala velkolepě a byli jsme v zimě v Rakousku, v létě na Seči a na podzim na Kypru (užít si trochu tepla). A právě v roce 2018 jsem začala sledovat, na kolik nás taková dovča vyjde. Byl to vlastně první rok, kdy jsme jeli jako čtyřčlenná rodina, předtím jsme nikam moc nejezdili, protože s úplně malými dětmi to je spíš otrava, než dovolená. Tady se mnou klidně můžete polemizovat, ale létat někam s dvouletým prckem je otrava, do restaurace se s ním pořádně nedá a stejně si z toho nic nepamatuje.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Čtvrtek

Eli dnes byla opět lyžovat.

Po obědě nás Vláďa, kterému už teplota moc nerostla, vzal autem k sjezdovkám, já mohla rovnou vyrazit na běžky, Vláďa s Matym Eli odvedli na svah. Můj plán byl dojít až k jezeru Silvretta-Stausee, cože je pořád do kopce. Bylo azuro a měla jsem na to celé odpoledne. Bylo jasné, že budu muset za chvíli mazat. No ale když už jsem se tedy po pár stech metrech rozhoupala, že to zkusím namazat (trochu se obávám, že v mém podání nemá mazání moc účinnost), tak koukám jak puk na žluto-černou pásku přes cestu – kvůli nebezpečí lavin cesta zavřená.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Úterý

Eli už je o něco lépe, ale na lyže ji nepoženeme. Vláďa na tom tak dobře není. Dle vzoru, který máme naučený u dětí, střídá po 4 h Dafalgam a Ibuprofen a pozoruje, jak rozdílné mají léčivé účinky (že třeba Dafalgam nepomáhá moc na bolest hlavy, zatímco Ibuprofen ano). Venku už není taková vánice jako včera, jen pod mrakem. Od Vládi dostávám volno a mohu na běžky, že to prý s dětmi zvládne.

Pokračovat ve čtení