(4.6.2021, chronologicky, jak to bylo v průběhu května zaznamenáno)

Pořád dumám, jakým stylem zakomponovat a nakombinovat na zahradě sud na dešťovku s víkem, pítko pro ptáky a malé jezírko. Narazila jsem na Jezírka Banat , kde mají mimojiné i záchranné plováky na drobné zvířectvo, fontánky, UV samolepky na sklo, krmítko pro motýly, a podobné vychytávky. Takže plovák již máme doma a vypadá ok. Zatím zachraňuje pavouky a včely.

S Vláďou jsme se zúčastnili závodu Jasoň a drsoň (v kategorii Jasoň) a skončili třetí! Více v článku zde. (Původně jsme byli druzí, ale ještě se později dělaly úpravy časů, takže nakonec třetí).

Pokračovat ve čtení

Altra Escalante – Tak tohle je moje první teniska se širokou špičkou a je to naprosto úžasné. Ta volnost prstů, to je pohoda. Mají relativně tenkou podřážku a svršek je hned mokrý i od rosy. Momentálně moje nejnošenější boty, než otevřou obchody a budu se moci podívat i po něčem dalším.

Kromě tenisek bych užila i nějaké širší outdoor boty. Vzpomínám si, že kdysi kdysi byly super Lowa, ale už dlouho mi žádné nepadly. Mé oblíbené Merrell Azura nejsou de fakcto k sehnání. A ne všechny Merrelly jsou široké. Naposledy jsem kupovala Merrell Crosslander v Decathlonu a ačkoli to byly snad nejširší boty, co tam měli, tak po nějaké době mi to přestalo vyhovovat. Jako dá se v tom chodit, ale když teď mám srovnání s boty Altra, tak to jinak vnímám.

Během hledání na internetu jsem narazila na diskuzi, že k širším patří Keen Durand (ale ty jsou spíš pohorky) a boty Inov-8, což jsou opět tenisky.

Pak jsem ale narazila na následující dvoje a to mě nadchlo a musím si je někde vyzkoušet. Trošku smutné je, že všechny tyto širší boty jsou zároveň i trochu barefoot (takže mají tenkou a měkkou podrážku), což mi ne vždy vyhovuje.

Jinak mám již dlouho ve výbavě Skinners (naše oblíbené ponožkoboty, kromě Vládi je máme všichni) a Five fingers.

Mé pokračování se značkou Escalante.

  • Díky online výuce jsme, v rámci Prahy, volní a střídáme tak Prahu 6 a Prahu 8. Před přesunem se vždy všichni otestujeme. Tak jako tak trávíme čas hlavně na zahradě. V ulicích stejně nikdo není (hustěji bylo jen při procházce na Kulaťák (vyzvednout knížky v knihkupectví)).
  • Velikonoce jsme strávili doma malým rodinným BBQ. Stihli jsme to – dle předpovědi začalo ve tři pršet a pak i sněžit.
  • Den před snežením bylo krásně, takže jsme připravili záhonky a zasadili hrášek (tři druhy), ačokču, ředkvičky (tři druhy), kopr a koriandr. Tak uvidíme, co z toho bude.
  • Doma (P8) nám meruňka ještě nerozkvetla, tak snad ji mráz neublíží jako loni. Doma (P6) víkend před sněžením celá rozkvetla během dvou dnů, tak uvidíme, co s ní ten mráz udělal.
  • Koupili jsme paddelboard. Tak jen, co otevřou okresy, jedeme to vyzkoušet.
  • ING končí, tak dokončuji přechod k Reifensenbank. Zatím bez problémů, tak uvidíme, co jejich služby. Nic po nich nechci, jen tam chci nechat peníze ležet.
  • 17.4. V týdnu opět sněžilo, ráno je kosa, déšť … Před týdnem jsme koupili u Chládka malé salátky k zasazení, ale co s nimi teď v té zimě? No po několika dnech čekání na lepší počasí holt museli do země počasí nepočasí. Některým jsem vyrobila provizorní minifoliovníčky z PET lahví a celé jsme to překryli bílou netkanou textilií ve dvou vrstvách, tak snad se chudinky vzchopí. … Stejný problém mám s jahodami. Už mi dorazily poštou a přežily, tak teď v té zimě musí do země, protože jsou jen v pytlíčku bez hlíny. Maliny jsou už v zemi.
  • První týden „děti do škol“ je za námi, Eli měla zatím jen online, je na řadě až za chvíli. Děti již byly paní učitelkou instruovány, jak to s těmi testy bude.
  • Naučila jsme děti Prší. Maty strávil dvě hodiny vystřihovánkami 🙂 Končně nebyla kosa, že bý umrzaly při práci na zahradě prsty, taa jmse zasadili salát (Vláďa) a jahody (10 ks malinojahoda ‚Mieze Schindler‘ a 10 ks poloranných ‚Senga Sengana‘) a vyseli kopr. Tak uvidíme, jak se to s počasím popere.
  • 19.4. Eli jede první týden „offline“ ve škole. S Máťou jsme navštívili po dlóóóuhé době ZOO. Na plošince v minipidiautobuse jelo pět kočárků. Divím se, že řidič nikoho nevyhodil. V ZOO bylo podle mě více lidí, než zvířat. Respirátory povinné (mělo je tak 3/4 lidí, a z nich tak 3/4 správně). Restaurace zavřené (pouze výdejní okénka a automaty), pavilóny zavřené a do toho začalo pršet již dopoledne (mělo to přijít až v půlce odpoledne). No ale i tak si to Máťa užil.
  • Konečně také otevřeli okresy a my vyjeli na chatu. Z loděnice jsme konečně vyzvedli singl kanoi. Nafoukli jsme u Jizery paddleboard a vyzkoušeli. Nejprve tedy v kajakové verzy (přeci jen Jizera měla 9°C, tam se mi nechtělo padat. Ale nakonec jsem to zkusila i ve stoje a šlo to. Týden na to jsme si zajeli zapádlovat v pátek odpoledne, bez dětí – Vláďa na SUPu (SUP – stand-up paddeling, tzn. na prkně 🙂 ), já na singlu, pěkně po Jizeře a Labi. Musí se nechat, že klečení pro mě už není a budeme se prát o SUP. Na druhou stranu Vláďa kajaková úprava prkna zaujala a je ochotný to zkusit na kajaku. Takže začneme zlehka a v půlce května vyrazíme do Tróji na Test packraftů ROBfin a MRS!

Fotky: volně přístupné zde, s heslem zde.

Ten čas letí, … když se člověk „dobře baví“. No nevím, přijde mi, že mi ten čas jen tak proplouvá mezi prsty. Na konci února Eli začaly jarňáky a pak už do školy nešla. Hned na prázdniny si už nesla všechno učení. A bylo vymalováno. My jsme se doma otestovali a dva týdny strávili u babi s dědou (naši obec/okres jsme neopustili 🙂 ). Eli třída měla již z předešlé online výuky zlušenosti, takže přechod byl hladký. Jen člověk musí být trochu důslednější a dbát na takové ty drobnosti, aby byly vyčištěné zuby, aby se dítko na výuku převléklo z pyžama, aby penál byl jakž tak vybaven a né že se každou chvíli pro něco běží do pokoje a tam se to hledá po všech čertech, případně se mezitím rodič sprdne, že zase něco nevytiskl. Nebo vysitkl, ale nechal v tiskárně. Do toho si M. chce pořád hrát. Naštěstí se často nechá vtáhnout do her typu „jdeme vařit“, „uklidíme pokoj“, „jdeme pracovat na zahradu“ (kde tedy většinou já pracuji a M. si dělá bůhvíco … nedávno objevili tyčky k rajčatům, takže oblíbená hra posledních dní je trénink hodu oštěpem, až budeme muset lovit zvěř k jídlu).

Pokračovat ve čtení

Vláďa si tím prošel předloni, ale aby mi zanechal nějaký návod to ne :-/ Tak s i to holt udělám sama. Jo a proč vlastně? Tak jako tak si chci začít plati dobrovolné důchodové pojištění (ani ne tak kvůli výši důchodu, jako spíš kvůli započítané době … v Čechách jsem de facto ještě ani nepracovala 😀 … a doba novému zaměstnání stejně moc nepřeje.). A zdravotní si platím tak jako tak už teď (OBZP). Takže tolik se toho s OSVČ oproti OBZP nezmění. OSVČ má minimální zálohy o 450 Kč měsíčně vyšší. A další výhoda je, že mě Vláďa bude moct uvést jako spolupracující osobu a převést na mě nějaké zisky (a náklady), tím si sníží základ daně a já využiji celkovou výši slevy na poplatníka. To jsou šachy, co? To jsme vymysleli sami 🙂 Uvidíme, až nám to někdo z daňového/účetního pohledu rozcupuje :-).

Pokračovat ve čtení

11.1.2021

Vláďa usoudil, že když už konečně máme celý rok daňové rezidentství pouze v jedné zemi, navíc takové, kde oba rozumíme psanému textu, měli bychom zvládnout udělat daňové přiznání sami. Jemu se to mluví, on má „pouze“ klasický příjem, pár příjmů z dividend, které asi an nemusí danit (české, již zdaněné) … ale co já? Dividendy, akcie, p2p, … naštěstí něco je rovnou zdaněno – stavebko, spořící účty, dluhopisy … ale i tak. A co teprve potom dvojí zdanění … metoda zápočtu, jednotné měnové kurzy (protože to mám vše snad v šesti měnách, že ano), nějaký příjem bude třeba osvobozen, … a co slevy na poplatníky a na děti a na manželku? 🙂 Mám necelé tři měsíce na nastudování, takže si začínám ukládat důležité stránky a obzvlášť ty, kde je to „krok za krokem“.

(poznámky 14.5.21)

„Díky“ covidu a datové schránce máme ještě květen na to to doladit. Mrkla se nám na to kamarádka (velmi do hloubky a pečlivě) a prý to tedy vůbec není jednoduché. Dobrá zpráva je, že spolupracující osobu můžeme použít i zpětně. Zároveň jsme se ale dostali k tomu, že s ohledem na budoucí možnou hypotéku to ve výsledku nemusí být vůbec ta lepší volba – na daních by nám to sice něco ušetřilo (Vláďovi by se snížil základ a vraceli by mu nejen na daních, ale i na sociálním; já bych naopak na daních a sociálním doplácela, ale pořád by nám to vyšlo výhodněji), ale banka u hypotéky kouká na předešlá daňová přiznání a samozřejmě výši přiznaného výdělku. A druhá zásadní otázka je, jak by mu snížení příspěvku na sociálním snížilo ve výsledku důchod.

Jo a nejlepší nakonec – zdanění dividend. Ono je jako super, že máme smlouvy o dvojím zdanění, ale použít to v praxi, to je skoro nemožné. U těch lepších brokerů je alespoň na výpise vidět, kolik byla daň zaplacena. U těch ostatních se k tomuto infu ani nedostanete a jediné, co máte „v ruce“ je krátký meil od podpory (eToro), nebo odkaz na smluvní podmínky (XTB). Správně bych měla přiložit papír od zahraničního správce daně, že ty daně byly v té dané zemi mým jménem opravdu zaplaceny. Fakt pochybuji, že to někdo je schopný dodat. Z různých diskuzí plyne, že běžně mají v ruce akorát výpis od brokera a to je vše. Takže pokud to chci mít opravdu neprůstřelné (samozřejmě je otázka kdo to kdy bude kontrolovat, když se navíc jedná řekněme o 7 tis. Kč), tak to budu danit znovu v ČR. Tím se třeba u těch švýcarských dividend dostanu na 50 % zdanění a už to opravdu není tak lákavé. No v mezidobí si do Švýcarska zkusmo napíšu (tam mám na těch dividendách hodně), zda se ten výpis dá nějak dostat (a zda jim to fakt chodí). A zbytek prodám a přejdu jen do akumulačních ETF. Nebo českých, což také není k zahození (ČEZ, O2, Avast), ale to musím vždy trknout do Vládi, aby nakoupil u FIO, protože z té jejich předpotopní platformy mám zlé sny a před dvěma lety (po roce užívání) jsem ji úspěšně zrušila.

Sem se přesně hodí popis z Finlord.cz:

Zajímavá komplikace vznikne, pokud investujeme do cenných papírů v zahraničí. Víme, že dividendy a kupóny musíme zdanit tady dle § 8, nicméně postupuje se jinak než u domácích cenných papírů. Česká republika má s více než 80 zeměmi světa podepsanou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, což je sice super, ale aby šlo globální toky kapitálu nějak sledovat, tak finanční úřady přehodily informační povinnost na daňového poplatníka, tedy nás. Řekněme, že držíme akcie Microsoftu anebo BMW anebo dokonce i akcie Pegas Nonwovens anebo Erste Group Bank. Musíme sledovat, kde je sídlo emitenta, ne, na které burze se obchoduje. Microsoft je v USA, BMW v Německu. Nicméně Pegas je v Lucembursku a Erste je v Rakousku, takže i když je nakupujeme přes pražskou burzu, tak jejich dividendy zdaňujeme tak, jako u jiných akcií ve zmíněných zemích.

Zápočet se provádí za každý stát samostatně a je k tomu potřeba přiložit potvrzení od správce daně v zahraničí (opět pro každý stát samostatně). To je mnohdy dost komplikované získat. V praxi naštěstí FÚ toleruje i výpis od obchodníka s cennými papíry, ze kterého je patrné, že byla daň již sražena.

Finlord.cz
Pokračovat ve čtení

  • Konečně jsem nám pověsila jmelí 😀 Jojo, to vánoční 2020. Zároveň to je první jmelí, které jsem kdy věšela 🙂 No což, lepší pozdě, než nikdy.
  • Ptáčkové v mrazech berou krmítka útokem. Navíc jmse jim koupili i sušené červy, takže mají ňamku.
  • Zamrzá nám zámek u branky, jednou se asi nedostaneme ven/dovnitř.
  • Vláďa zlomil koncovku násady u hrabla.
  • 15.2.21 – ráno ukazovalo auto cestou do školy vše v rozmezí -15°C až -19°C. Na silnici to byla rally a v zatáčkách to jelo smykem. Musí se nechat, že zamrzaly chloupky v nose. A otužilec Vláďa, protože nikde v okolí není žádný rybník, se šel válet na zahradu do sněhu.
  • Všechna pole v okolí se proměnila na parádní běžecký areál. Vláďa si dal v sobotu dva okruhy a má 12 km.
  • Navíc v jedné proláklině na poli zamrzla voda a dá se tam bruslit 🙂 Na ploše o velikosti malého bazénu (má to odhadem opravdu cca 10x20m) se děti vyblbly. Nechyběli ani lidé s hokejkami, případně s florbalkami.
  • Ptáčkové si u nás na zahradě vždy najdou něco k jídlu. Z mé zásoby 6 kg zrní ještě stále hodně zbývá. Jedno krmítko (máme celkem 3) máme navíc vyhrazeno pouze pro sušené červy 🙂
  • Na zahradě se halda shrabaného sněhu konečně proměnila v parádní iglů se třemi vchody. Děti tomu udělaly i pěknou předzahrádku 🙂
  • USB konektor – pro někoho jasná věc, ale já v tom opět tápu, ale konečně jsem našla super článek (i s obrázky!) co je co. Zde. Jde o to, že nový telefon má pouze USB-C. Výhoda – je jedno, kterým směrem kabel zastrčíte, je prostě symetricky oválný a pasuje oboustranně. Ale nemám sluchátka. Takže buď koupit redukci (prý hodně šumí) nebo nová sluchátka. A pak nabíjecí kabel. Problém je, že toho k nabíjení mám hodně a pouze jednu volnou USB zdířku. Takže bych ideálně potřebovala něco, co bude takové „multi“, aby se jedním kabelem dalo nabíjet vše. Jenže když už na takový pěkný narazím (třeba zde), tak tam jsou dva konektory, které vůbec nevyužiji. Ale Alza nezklamala a má tříkonektorový kabel přesně s tím, co potřebuji.
  • Na konci února začínají prázdniny a do škol se pak už ani prvňáčci, ani druháčci nevrátí. Uidíme, na jak dlouho.
  • Ještě, že pizza stále rozváží.

Pro ty, kteří chtějí pomáhat:

  • Mám za sebou minikurz „cesta z města„.
  • Po týdnu ve školce byl Maty s rýmou opět pár dní doma (rozuměj „týeden“).
  • Eli vyjela poprvé na běžky a hned si je zamilovala. My s Matym zatím šmudlali na rovině sjezdovky (také jeho poprvé). V tu danou dobu ho to zas tak moc nebavilo, ale týden na to říkal, že ho to moc bavilo, n otak nevim. Dokonce nasněžilo i v Polabské nížině, takže se dalo sjezdovat i na zahradě 🙂
  • Napadl sníh i v Praze, tak jsme na zahradě postavili ohrommou sněhovou želvu. A do školky může Maty na bobech 🙂
  • Jen co to roztálo, tak u nás „na vsi“ 🙂 vyhlásili soutěž „O zlaté hrablo“.
  • Týden na to opět nasněžilo, takže bylo co odklízet a s Matym jsme se tak mohli přihlásit do soutěže. A z nahrabaného sněhu jsme si postavili hradby 🙂
  • Nakonec se karanténa nevyhnula ani Máťově školce (alespoň se k tomu postavili tváří v tvář a nemlžili, jako v Eli škole), takže šel na test, který dopadl negativně. Nicméně školka zůstala zavřená na celé dva týdny (ještě že máme tu zahradu). Jo a takhle v neděli ráno na konci ledna zelo odběrové místo na Bulovce práznotou.
  • Jako jedna z mála si mohla Eli dojít pro pololetní vysvědčení osobně.
  • Vláďa říká, ať už ten sníh roztaje, že už ho z běžek bolí nohy – jezdí si párkrát do týdne zaběžkovat po práci do Krušných hor. A do toho ještě chodí běhat na orieňťácké tréninky (ano, ano, orientační běh v lese po tmě … koupil si na to pěkně drahou čelovku … ale musí se nechat, že svítí parádně a vydrží snad 12 h … navíc je „made in Dolní Chabry“!).
  • Už jsem se konečně dostala k fotkám z prosince (jedno album speciálně se Štědrým dnem), schválně, kdy udělám ty lednové. Fotokniha za rok 2020 je v nedohlednu.
  • Vyrobili jsme si domácí jogurt a pálivý domácí sýr.
  • Já si občas v podvečer (také už samozřejmě za tmy) s hůlkami obejdu Chabry a tím mé sportovní aktivity de facto končí. Nedá se říct, že by to tu byla uplně placka, ale i tak, když chce člověk trochu simulovat chůzi do kopce, tak ten jeden jediný kopec široko daleko musí jít vícekrát 🙂 Schválně, jestli ho někdy dám třeba 5x,to bude profil pěkná pila.

Troška novoročních motivačních vět (zdroj Cimpel)

  • Peníze nejsou vše – Peníze si s sebou do hrobu nevezmeš!
  • Žij jako rentiér, i když jím ještě nejsi (nenechávej plnění snů na později).
  • Málo peněz, malé problémy. Hodně peněz, velké problémy.
  • Obklop se odborníky = nemusíš umět vše!
  • Vztahy jsou důležitější než peníze.

Hodně se řeší bezpečnost (a zacházení s uživatelskými daty) Facebooku a Whatsappu. Kdo by chtěl odejí (já ne), tak pár alternativ:

Na konci listopadu (2020) jsem udělala docela velkou objednávku všeho možného ochranného proti covidu. Na jaře (2020) jsme si vystačili s pár rouškami (vlastně jsme byli furt jen doma, takže nebylo třeba), na podzim jsem nám jich ještě pár našila (hlavně Eli měla ve škole docela spotřebu, přeci jenom to den dva schne, pak žehoit, takže ta jich má asi 12), já využívám v MHD … No a MHD … já nevím, jestli v září oproti loňsku omezili spoje, ale jako jezdit v covid sezóně narvaným autobusem (tam fakt nebylo kam spadnout, jak to bylo párkrát narvné), … takže jsem se začala poohlížet alespoň po nějakém filtru se stříbrem nebo tak něčím. Nakonec jsem dala přednost nákrčníkům, přeci jenom cestuji se 2-4 dětmi, do toho batohy, tašky, výtvory ze školy/školky, takže to chce mít volné ruce a ne řešit, že se nemohu gumičkou trefit za ucho pod čepicí, do toho se zamotají vlasy, no možná to znáte.

Každá firma má asi své „světlé“ (dobré) produkty a pak propadáky. Všechny níže uvedené produkty jsou vyrobeny v ČR (pokud se nepletu – na tohle jsem se docela zaměřila).

(akutalizace 6.4.21)

Tak nám jarními prázdninami zavřeli školy i pro 1. a 2. třídy. Velikonoce jsme po dlouhé době strávili v Praze. Ale od 12.4. mají být školy otevřené na střídačku pro (asi) první stupeň. Děti musí mít minimálně chirurgickou roušku, takže teď sháním něco pro Eli. Na FB je skupina Ochranné pomůcky v ČR – kupujeme kvalitní ochranu nebo šmejd?, tak jsem se nechala inspirovat a pro děti objednám dětské respirátory Star of Davidson. Cenově mě zaujaly roušky na Unizdrav (3,6 Kč/ks), ale není u nich uveden výrobce. Tak dám asi přednost rouškám od General public (4,24 Kč/ks). Zajímavé, že při nákupu přes Mall.cz to vyjde na balení o 30 Kč levněji, než přímo od výrobce.

Pokračovat ve čtení

Nemohla jsem se rozhodnout, o čem to vlastně konkrétně bude, takže to nechám souhrně o různých domácích výrobcích. Asi to udělám jako takové rozcestí 🙂 Ať to sama zpětně dohledám.

  • Domácí sýr – myslím, že sadu na výrobu domácího sýra jsem dostala loni k svátku. A je to super! Stačí pouze dva litry mléka a citron/ocet a je to. A jako vedlejší produk cca 1,5 l syrovátky, kterou používám vzápětí na lívance :-). Chce to nebát se soli (1 kávovou lžičku určitě). A pokud chilli, tak toho se také nebát – ono to mléko ho výrazně neutralizuje. Takže do těch cca 300 g sýra šla celá malá lžička, tedy množství, které bych normálně nedala ani do 2 l guláše.
  • Domácí jogurt – už je to dávno, ale postup se asi nemění. A už se na něj opět několik měsíců chystám.
  • Domácí máslo – Na tomhle je vtipné to, že jsme ho „schávlně“ vyráběli jen jednou, ale pak nám ještě nekolikrát vyšlo takě nějak omylem – hlavně po příjezdu do Čech se smetana, kterou jsme začali kupovat, chová jinak, než ta, na kterou jsme byli zvyklí, a několikrát jsme ji přešlehali. Fakt v sekundě je po ní a nezbývá nic jiného, než z toho udělat máslo. Trochu nešťastné je, pokud smetanu před šleháním již dochutíte třeba vanilkový cukrem (to výsledné máslo si asi umíte představit 🙂 ). Jak jsem dělala pribiňáka a bylo z toho máslo, se můžete dočíst zde. Recept je super jednoduchý, je to trochu patlačka, ale výsledek (třeba s česnekem a bylinkami) stojí za to. Podrobný recept zde a jak tam zaznělo – doma se máslo vyrábět nevyplatí, ale je to sranda 🙂
  • Domácí pribiňák – recept zde. Když jsem hodně líná, ale mám chuť na něco dobrého, ale „zdravého“ (:-) ), tak si smíchám přímo tvaroh se smetanou a přidám domácí sirup. Prostě konzistence tvarohu mi nesedí, ale s tou smetánkou to je hnedle jinde.
  • Domácí zapečené müsli – můj oblíbený recept zde.
  • Domácí rohlíky
  • Domácí měsíčková mast – Ta mě zaujala, když jsem hledala info o rýmovníkovém sirupu a od toho se dostala k rýmovníkové masti a přes info o včelím vosku k měsíčkové masti. Vzhledem k tomu, že na zahradě preferuji jen jedlé věci, tak měsíčku dám letos na zahradě šanci (navíc je prý také celý jedlý). Takže návod na měsíčkovou mast je zde, obecně o využití včelího vostku v kosmetice zde, měsíček lékařský semínka zde,
  • Rýmovníkový sirup – Recept číslo 1, 2, 3. Zde i s receptem na mast (nejluxusnější recept pak ale zde). Jinak pár dobrých rad k pěstování rýmovníku je zde (myslím, že pár mých rýmovníků by se hodilo do kolonky „odstrašující případy“ :-)) … Recepty se liší tím, zda zalévají lístky vařicí, teplou nebo studenou (vždy tedy převařenou) vodou. Já nakonec zvolila vlažnou a z časových důvodů louhování skoro 48 h (přidala jsem navíc pouze citrony). Následuje slévání přes cedník a následně ještě vymačkání pořádně přes cedník lžící (plátýnko nebylo třeba). Vtipné je, že někde ani neuvádějí poměr cukru a vody … někde jsem myslím četla, že na množství vody to samé (váhově) cukru, takž nejčastěji se uvádí na litr vody kilo cukru. A pak jsem to hodně pomaličku redukovala asi dvě hodiny. Barva se za tu dobu změnila z průsvitné na tmavě žlutou. Konzistence mi tak vyšla pořád dost tekutá, asi jako řidší med 🙂 Během redukování jsem si vyvařila skleničky a pak jsme plnili. Musí se nechat, že z 1,5 l vody (měli jsme hodně narostlé rýmovníky, takže hodně lístků) je spousta sirupu 🙂
  • Jelení lůj – to někdy také musím vyzkoušet 🙂
  • Levandulová mast