Prosinec 2019

Za chvíli to bude 5 měsíců, co jsme “doma”, v Praze. Tolik se toho událo, ale pořád mi to přijde jako pouhý okamžik. I kvůli tomu, že stále řešíme pár švýcarských záležitostí (jako třeba daně, vyplacení II. a III. pilíře důchodového připojištění, apod.). A jsem stále v česko-slovenských švýcarských skupinách na Facebooku 🙂 A sem tam dostanu ještě dotaz na něco ze Švýcarska. A občas narazím na stránky plné informacích, které jsem buď využila, nebo které bych byla bývale využila před deseti lety.

Pokračování otevřené 🙂

2.10.2019

Ve Švýcarsku funguje důchodový systém založený na třech pilířích. Obdobně, jako to mělo fungovat v Čechách. I. pilíř AHV se rovnou strhává z platu. Tyto peníze zůstanou ve Švýcarsku až do důchodu a pak vám z toho bude vyplácena renta. Jen na ně nesmíte zapomenout a dát jim aktuální údaje. Nevěřili byste, kolik miliónů, o které se nikdo nepřihlásil, se jim ve Švýcarsku válí.

Pokračovat ve čtení

Předešlý text najdete zde.

Pojištění domácnosti

  • (červenec-listopad 2019) Zrušení pojištění domácnosti (té Curyšské). Vzhledem k létu a dovoleným se to táhlo, ale snad už to je na dobré cestě. Vláďa si to s nimi vyříkal, dokumenty (hlavně ten o odhlášení) mají, tak by neměl být problém. A jakmile v pořádku předáme byt, můžeme se těšit na vrácení kauce 6tis CHF (se slabou korunou to bude hned lepší teď, když je frank za 23 Kč, než když byl před těmi 10 lety za 18 Kč).
  • Všechna pošta (až na výjimky od některých bank) chodí do Curychu, naštěstí jsme se připsali na schránku k našim českým sousedům a ti nám to vždy nafotí a pošlou. Takže odhlášení ok. S postupujícím časem chodí pošty méně a méně a když už, tak do Prahy.
  • Tři dny před vypršením smlouvy ještě Vláďa podával pojistnou událost – výměna zámků – evidentně jsme dle smlouvy jeden svazek klíčů “ztratili” (vůbec si neuvědomuji, že bychom ho kdy měli). Tak uvidíme, jestli švýcarská AXA vše zaplatí. Jeden zámek vyjde tak na 500 CHF. Náš klíč pasoval do 5 různých zámků, tak uvidíme, jestli budou měnit všechny, nebo jen od bytu.
  • Naší novou domácnost si samozřejmě také necháme pojistit. Jistě, jsou tací, kteří jsou zásadně proti pojišťování (jakéhokoli typu), protože tvrdí (a asi mají pravdu), že stejně tam je milion výjimek a vlastně z pojišťovny, pokud se něco stane, nic nevytlučeme. Byli jsme u České pojišťovny (paní za přepážkou ani nabídka nás moc nezaujala), Allianz (kupodivu tam Vláďa už nějaký produkt má a chce tam pojistit i auto, potom bychom za každý produkt u nich měli 7% slevu). Navíc paní vypadala, že ví, o čem mluví. A když jsem, kvůli něčemu jinému, mluvila s naší poradkyní u Modré pyramidy, tak ta to na nás samozřejmě také hned zkusila, jak to budeme mít s pojištěním, že dělají všechno. A když jsem zmínila ty slevy u Allianz, tak že u nich, jako jejich klient, na nějakou slevu také dosáhneme.
  • Pojišťovnu nakonec vybereme asi dle toho, jak jsou schopní pojistit nebytové prostory (sklep, garáž) a kola.
  • V rámci pojištění řeším i pojištění odpovědnosti. To není tak drahé a mám zájem si ho sjednat rychle, takže jsem to vzala u KB (u naší poradkyně v Modré pyramidě). Ale stejně, jsem si jistá, že jsem se ptala i na škody na pronajatém bytě (jo jo, určitě se to na to vztahuje) … a vlastně až po podepsání smlouvy volala na konzultaci a z toho vyšlo najevo, že na pronajaté a vypůjčené věci se to nevztahuje (na poničené stěny ano, ale na skla ne). A prý to žádná pojišťovna nedělá. Což se mi nechci věřit, já to někde dohledám, že dělá. No což, takže to máme na rok a alespoň to kryje mojí noční můru, že Maty srazí v obchodě celý regál s vínem 😀 A za rok to kdyžtak změníme.
  • Takže teď ještě pročíst podmínky Kooperativy a rozhodnout se. … Nejhorší je, že něco vám řeknou na pobočce a něco jiného je potom v podkladech, které vám dají :-/ Prase aby se v tom vyznalo.
  • Nějak jsem se dostala na ePojisteni, kde jsem si zkusmo naklikala, co chci. No a pak mě telefonicky “otravovali”, že to se mnou proberou a vybereme to nejlepší. Bohužel jsem zrovna byla v Decathlonu s Matym a to se člověk fakt špatně soustředí na obě věci. No Maty nic nerozbil. Ale v ePojisteni neumějí udělat nezávaznou nabídku. Pán to vše připravil a že mi pošle smlouvu. Tak se ptám, co když se mi to nebude líbit? No to mi pak musíte zavolat a já to zruším. No samozřejmě se mi to nelíbilo, na nějaké doplňující dotazy pak ani neuměl odpovědět. Jednali jsme ve výsledku o pojištění u Direct pojišťovny, kterou jsem si i sama před tím už našla a nebyla mi nesympatická. Měla jsem pročtené podmínky a zajímaly mě limity. A pán v ePojištění tvrdil, že nejprve musím smlouvu uzavřít (se slevou u nich) a pak si to budu moci přenastavit online, jak budu chtít. No dala jsem mu šanci třikrát a když ani pak nebylo vše ok, tak jsem ho nechala plavat. Otravné bylo, že on ty smlouvy vždy reálně vytvořil a mě stále chodily upomínky k zaplacení (když nezaplatíte do určitého data, tak nedojde k potvrzení smlouvy). No řešila jsem to potom přímo s Direct pojišťovnou a tam vše v pořádku a reagují rychle. Jediné co jsem myslela, že mají výhodnější, je to pojištění odpovědnosti. Takže i po roce zůstaneme u KB.
  • Jinak co se pojištění kol týče, někoho by mohlo zajímat CEREK (centrální registr kol).

Jedna kolegyně pořád tak trochu nemůže pochopit, proč chceme pryč. “A proč tu jako nechcete zůstat?” Protože vlastně nemám žádný důvod zůstat. Ano, jistě, Švýcarsko má o něco vyšší životní úroveň (ano, platy také, ale ty jdou ruku v ruce s tím, jak vysoké jsou tady i výdaje, ledacos mi v Praze přijde dražší, třeba bydlení, a to je bydlení v Curychu drahé, ale Praha?!), ale tím to tak hasne. Ano, mají tu “přímou” demokracii, ale účast leckdy pod 50%?! Takže to, co tu je třeba lepší než v Čechách samozřejmě již člověk nevnímá, zato vnímá ty každodenní drobnosti. A těch je dost na to, aby mi to každodenní život otrávilo. Ani nevím, jestli je tu mám vyjmenovávat, protože si řeknete, že to jsou malichernosti, ale ano, i taková blbost, jako že i ve Švýcarsku hází lidi odpadky, žvejky a nedopalky na zem, mě štve. A nevidím důvod, proč bych měla vychovávat Švýcary a přistěhovalce ve Švýcarsku, to to klidně mohu dělat i doma, a hezky česky :-). Takže ano, jakožto turisti možná vidíte uklizené Švýcarsko, ale to jste se nebyli projít v pondělí ráno – toho bordelu všude, plechovky od Redbulů a piva, nedopalky, zátky od piva. Jo, mají peníze na to, aby každý druhý den, ne- li každý den všude projíždělo čistící autíčko. Ale, aby Švýcaři (a ti ostatním kteří tu žijí) byli natolik čistotní? To nikoli.

Pokračovat ve čtení

29.1.19 (7 měsíců před plánovaným stěhováním)

Jak to vlastně začalo. Ne, nemyslím, jak to s námi začalo ve Švýcarsku, ale jak se to stalo, že se vracíme. Kdysi kdysi kdysi bylo mojí podmínkou setrvání v CH dodělat Ph.D. v Praze a v Curychu k tomu byly ideální podmínky. Pak přišla Eli, nebo spíš, ta přišla ještě před koncem mého Ph.D., takže vlastně pak přišel Máťa. To byla moje druhá a poslední podmínka – aby se Maty narodil v Curychu, když už vím, jak to tu funguje (nikoli kvůli občanství, to se ve Švýcarsku nedává na základě místa narození, ale s ohledem na předky. Takže i když se dítě narodí ve Švýcarsku, není automaticky Švýcar). A pak mě tu už nic nedrží. No a hle, utekly další dva roky a jsme tu pořád. Takže jsem to loni začala u Vládi sondovat, jak to s námi bude. Protože vlastně moje třetí podmínka, nebo spíš moje jedno přání, byla, že Eli začne chodit do školy v Čechách. Ale Vláďa, kromě toho, že si tu užíval hory, chtěl, aby Eli v Curychu odchodila ještě třeba 2-3 roky, aby si zažila němčinu.

Pokračovat ve čtení

Náš poslední měsíc ve Švýcarsku. Trošku se měníme v “prachobyčejné” turisty a snažíme se ještě vidět co se dá. Sháníme suvenýry. K zařizování toho tolik nemáme – stále čekáme až bude měsíc před stěhováním, abychom se mohli jít odhlásit. A teprve s tím papírem můžeme začít odhlašovat vše, co lze běžně odhlásit pouze ke konce roku, jako třeba zdravotní pojištění a další typy pojištění a spoření.

Pokračovat ve čtení

(anebo jak tomu říkáme my: Trpasličí trejl) 🙂

Tato tématická procházka (hlavní téma trpaslíci) začíná kousek od chaty mé kamarádky/kolegyně na Haslibergu (kopec nad Meiringenem … ano, ano, zde v 17. století byl vytvořen první mering/sněhová pusinka italským cukrářem). My to navíc tuto sobotu měli spojené s brunchem na horní stanice lanovky u příležitosti oslavy svatby zmiňované kamarádky.

Vlastní trasa je popsaná zde. Jak správně zmiňují, trasa není vhodná pro kočárky, je cestou dost kořenů, sem tam úzký či lanový most a také to je místy dost prudké.

Ráno jsme se v hojném počtu sešli (cca 30-40 lidí i s dětmi) na spodní stanici lanovky Hasliberg-Twing. Vyjeli k restauraci na horní stanici Käserstatt (1840 m) a zde záhy začalo pohoštění. Seděli jsme na terase a chvílemi byla taková mlha, že bylo vidět jen zábradlí terasy. Ale teplota byla příjemná, jen jsme doufali, že nezačne pršet. Proto jsme se jídlem zas až tolik nezdržovali (strávili jsme tu max 2 h) a vyrazili s dětmi na cestu. Přeci jenom to nakonec bylo 5 km a se všemi těmi zastávkami nám to docela zabralo. Cestou rostly i borůvky! Takže to jsme děti od keříčků nemohli odtrhnout.

S obavami jsme poslouchali odrazy hromů od okolních kopců, ale díkybohu nás bouřka minula a my jsme za sucha došli k autu i dojeli k ubytovně C´est la vie. Večer byl bufet, kde nechybělo 20 lahví vodky (švýcarsko-polská svatba holt). Ráno jsme se už jen nasnídali a vyrazili. A vzali jsme to ještě zajížďkou přes Kämbli – výrobna klasických švýcarských sušenek. A co je nejlepší – mají podnikovou prodejnu i s ochutnávkou. Takže to jsme si nakoupili do zásoby.

Fotky zde.

V tomto vnitřním bazénu jsme byli kdysi s Máťou, když byl malý a Eli byla naproti tomuto komplexu v české školce. Vnitřek byl fajn. Tentokrát jsme tedy vyzkoušely vnější prostory. Jako pro prcky to je paráda – dva menší bazénky propojené klouzačkami a do toho všeho stříká voda. Pak tu je menší mělký bazén, který přechází do hluboké plavecké části. Nechybí super tobogán, který končí malým skokem, naberete docela rychlost, takže jsme několikrát skončily celé pod vodou.

Zážitek nám nakonec zkazily dvě věci: 1) Eli šlápla na včelu a mě se nepodařilo vyndat žihadlo celé (zůstala tam taková ta vnitřní na vlas tlustá část žihadla, která prostě nešla vyndat.. Řev jak něco, ale chladily jsme v bazénu a do večera to Eli vůbec neoteklo. 2) Už vlastně hotové a oblečené, přecházela jsem ještě ze sprchové části, kde jsem nám naplnila lahve s vodou, do šaten, uklouzla jsem, ale ustála to, jen jsem udělal skoro provaz, ale jednou nohou jsem nějak blbě zajela až do odpadového žlábku, který byl krytý kovovou mřížkou a o tu jsem si rozřízla bříško u palce na noze. Dobelhahal jsem se k ještě fňukající Eli (že nemůže na nohu došlápnout a že nebude moct na kole dojet domů, jely jsme na toto odlehlejší koupaliště na kole) a zamáčkla si krvácející ránu ručníkem – vůbec jsem se na to nechtěla kouknout, na takovéhle věci moc nejsem. No jako nekrvácelo to jak z vola, ale bylo to ošklivé. Zalepila jsem si to náplastí, naházela věci do tašek a šly jsme hledat první pomoc. Pán mi to tam prolil dezinfekcí a zkonstatoval, že na šití to určitě není, pořádně mi to zalepil a zjistili jsme, že mluví česky 🙂 Eli jsem donutila mu ukázat ten píchanec od včely, ale nechtěla si na to nechat sáhnout, že už to je dobré. A zrovna tam přišel další kluk, že šlápl na včelu, tak jsme alespoň viděly v akci jejich udělátko na včelí bodnutí – taková tužka, která má neutralizovat jed. Dopajdaly jsme ke kolům, nasedly a statečně to domů ty 4 km nebo kolik dojely.

Takže tím jsme naše bazénování ve Švýcarsku asi završili.

Úvodní fotka zdroj zde.

Myslím, že už jsem o tomto našem koupališti kdysi psala, ale včera to bylo speciální – po práci za námi dorazil i Vláďa – jeho první (a poslední) návštěva tohoto koupaliště 🙂 Takže jsme si to o to víc užili. Přeci jenom, když jsem na obě děti sama, není to taková zábava a volnost, jako když jsme na obě oba. Takže Maty si dokonce zkusil klouzačku do vody! Jel s kruhem, já ho jistila nahoře, Vláďa ho chytal dole 🙂 Užíval si to, dokud nezahučel pod vodu celý. No strávili jsme tam bezmála tři hodiny a odcházeli jsme lehce po šesté doufaje, že děti dnes rychle unavené usnou. Zas až tak jednoduché to nebylo, ale dalo se. Čachtánci.

Jo a tu naší celoroční permici jsme stihli vychodit. Byla jsem sama nebo s Eli celkem 34x, takže se mi to o cca 50 CHF vyplatilo. Teď jsme si tedy koupily permici na 6 vstupů (a platíš jen 5), Eli už musí mít také legitku :-/ a za těch 10 dní to snad stihneme vychodit (nebo to dáme sousedům).