Jestli ne dnešní, tak už nevím.
Ráno jsem se teda moc nevyspala – E. mě v 7:15 vzbudila, že má hlad. Tak jsem jí poslala, ať si snídani udělá sama. Což kupodivu udělala ráda, i pro bráchu. A byla z toho celá pyšná 🙂 Jen tak dál (jsem zvědavá, co nám příště udělá k večeři :-)). Nakonec to vstávání bylo tak akorát, protože nám autobus jel kousek po osmé.
Měli jsme totiž namířeno do Muzea fantastických iluzí. Věděli jste, že majitelem je Pavel Kožíšek, ten kouzelník?! Muzeum bylo super! Spousta úžasných iluzí a také spousta těch, které děti bez zájmu oběhly (třeba takové ty obrázky, jak tam na první pohled je něco, ale pak se zakoukáte jinak a je tam něco jiného). No a nejlepší na tom je, že to je nad Galerií Myšák, takže jsme pak „museli“ na zákusek. M. si dal kopečkovou borůvkovou – kopeček sice stál 58 Kč, ale tak dobrou jsem snad v životě nejedla. Myslím, že by si z toho i Vláďa dřepl na zadek :-). E. si dala mandlový croissant (tak velký, že v půlce již nemohla, ještě že M. může vždycky) a já si dala ohromný větrník, moc dobrý, myslím, že jsem po obědě.
Následně mě cestou přes Františkánksou zahradu napadlo … zajdeme na motýli do hračkářství Hamleys. Nejprve jsme museli projít vlastním hračkářství … to je svět sám o sobě. To bylo nadšení. K vidění je tam toho fakt dost. Nakonec jsme se probojovali až k motýlům (jo, jsou tu i záchody za 25 Kč, naštěstí se dá platit kartou). Místní Opuštěný amazonský chrám je větší místnost, s teplotou a vlhkostí džungle, kde si volně poletují a sedají si na vás různě krásně barevní a různě velcí motýli. Děti byly nadšené. Je to opravdu krásný zážitek, vše si můžete pěkně vyfotit. Narváno nebylo a času máte, kolik chcete. Následně jsme si samozřejmě museli pořádně projít hračkářství a děti několikrát jely po klouzačce, která je z jednoho patra do druhého.
Následně jsme přes Staromák zašli na „oběd“ do Kaprovky na slíbené hranolky (Fancy Fries). Došli jsme si s nimi na lavičku ve stínu u řeku (už bylo tak 30°C), kde jsme si je v klidu snědli. A nakonec ještě do vystuzeného Rudolfina zjistit, jestli tam nemají turistickou vizitku Národního muzea 🙂 (neměli). A na tramvaj a domů. Nechápu, že lidi nenapadne, že když jsou venku tropy a tramvaj má klimatizaci, že to s těmi otevřenými okny prostě fungovat nebude, nebude a nebude. Takže já si vždy okna okolo sebe pozavírám, takže malinkatý větřík z klimošky jsme měli, ale i tak byl M. úplně durch. Na pětiminutovém přestupu v Kobylisích jsme si stihli ještě v Albertu koupit další vodu a hurá domů. Tam máme příjemných 25°C :-).
