Ti, kteří žijí v Čechách, a mají dítě do 4 let, mají nárok na rodičovský příspěvek bez ohledu na to, zda před tím pracovali, či ne. Když už jsem získala od Skřivánka překlady dokumentů, vypravila jsem se na úřad. Dokonce je možnost se online zaregistrovat na určitý čas (paráda). (10.9.2019).


Odevzdala jsem pořádný štos papírů (vzhledem k tomu, že jdeme ze zahraničí, tak musíme mít dokumentů mnohem víc):

Pokračovat ve čtení

Předešlý text najdete zde.

Pojištění domácnosti

  • (červenec-listopad 2019) Zrušení pojištění domácnosti (té Curyšské). Vzhledem k létu a dovoleným se to táhlo, ale snad už to je na dobré cestě. Vláďa si to s nimi vyříkal, dokumenty (hlavně ten o odhlášení) mají, tak by neměl být problém. A jakmile v pořádku předáme byt, můžeme se těšit na vrácení kauce 6tis CHF (se slabou korunou to bude hned lepší teď, když je frank za 23 Kč, než když byl před těmi 10 lety za 18 Kč).
  • Všechna pošta (až na výjimky od některých bank) chodí do Curychu, naštěstí jsme se připsali na schránku k našim českým sousedům a ti nám to vždy nafotí a pošlou. Takže odhlášení ok. S postupujícím časem chodí pošty méně a méně a když už, tak do Prahy.
  • Tři dny před vypršením smlouvy ještě Vláďa podával pojistnou událost – výměna zámků – evidentně jsme dle smlouvy jeden svazek klíčů „ztratili“ (vůbec si neuvědomuji, že bychom ho kdy měli). Tak uvidíme, jestli švýcarská AXA vše zaplatí. Jeden zámek vyjde tak na 500 CHF. Náš klíč pasoval do 5 různých zámků, tak uvidíme, jestli budou měnit všechny, nebo jen od bytu.
  • Naší novou domácnost si samozřejmě také necháme pojistit. Jistě, jsou tací, kteří jsou zásadně proti pojišťování (jakéhokoli typu), protože tvrdí (a asi mají pravdu), že stejně tam je milion výjimek a vlastně z pojišťovny, pokud se něco stane, nic nevytlučeme. Byli jsme u České pojišťovny (paní za přepážkou ani nabídka nás moc nezaujala), Allianz (kupodivu tam Vláďa už nějaký produkt má a chce tam pojistit i auto, potom bychom za každý produkt u nich měli 7% slevu). Navíc paní vypadala, že ví, o čem mluví. A když jsem, kvůli něčemu jinému, mluvila s naší poradkyní u Modré pyramidy, tak ta to na nás samozřejmě také hned zkusila, jak to budeme mít s pojištěním, že dělají všechno. A když jsem zmínila ty slevy u Allianz, tak že u nich, jako jejich klient, na nějakou slevu také dosáhneme.
  • Pojišťovnu nakonec vybereme asi dle toho, jak jsou schopní pojistit nebytové prostory (sklep, garáž) a kola.
  • V rámci pojištění řeším i pojištění odpovědnosti. To není tak drahé a mám zájem si ho sjednat rychle, takže jsem to vzala u KB (u naší poradkyně v Modré pyramidě). Ale stejně, jsem si jistá, že jsem se ptala i na škody na pronajatém bytě (jo jo, určitě se to na to vztahuje) … a vlastně až po podepsání smlouvy volala na konzultaci a z toho vyšlo najevo, že na pronajaté a vypůjčené věci se to nevztahuje (na poničené stěny ano, ale na skla ne). A prý to žádná pojišťovna nedělá. Což se mi nechci věřit, já to někde dohledám, že dělá. No což, takže to máme na rok a alespoň to kryje mojí noční můru, že Maty srazí v obchodě celý regál s vínem 😀 A za rok to kdyžtak změníme.
  • Takže teď ještě pročíst podmínky Kooperativy a rozhodnout se. … Nejhorší je, že něco vám řeknou na pobočce a něco jiného je potom v podkladech, které vám dají :-/ Prase aby se v tom vyznalo.
  • Nějak jsem se dostala na ePojisteni, kde jsem si zkusmo naklikala, co chci. No a pak mě telefonicky „otravovali“, že to se mnou proberou a vybereme to nejlepší. Bohužel jsem zrovna byla v Decathlonu s Matym a to se člověk fakt špatně soustředí na obě věci. No Maty nic nerozbil. Ale v ePojisteni neumějí udělat nezávaznou nabídku. Pán to vše připravil a že mi pošle smlouvu. Tak se ptám, co když se mi to nebude líbit? No to mi pak musíte zavolat a já to zruším. No samozřejmě se mi to nelíbilo, na nějaké doplňující dotazy pak ani neuměl odpovědět. Jednali jsme ve výsledku o pojištění u Direct pojišťovny, kterou jsem si i sama před tím už našla a nebyla mi nesympatická. Měla jsem pročtené podmínky a zajímaly mě limity. A pán v ePojištění tvrdil, že nejprve musím smlouvu uzavřít (se slevou u nich) a pak si to budu moci přenastavit online, jak budu chtít. No dala jsem mu šanci třikrát a když ani pak nebylo vše ok, tak jsem ho nechala plavat. Otravné bylo, že on ty smlouvy vždy reálně vytvořil a mě stále chodily upomínky k zaplacení (když nezaplatíte do určitého data, tak nedojde k potvrzení smlouvy). No řešila jsem to potom přímo s Direct pojišťovnou a tam vše v pořádku a reagují rychle. Jediné co jsem myslela, že mají výhodnější, je to pojištění odpovědnosti. Takže i po roce zůstaneme u KB.
  • Jinak co se pojištění kol týče, někoho by mohlo zajímat CEREK (centrální registr kol).

Jaké bylo vlastní stěhování ze švýcarského Curychu do Prahy se můžete dočíst zde.

Hlavní článek jsem psala průběžně od půlky srpna do konce září

Jsou věci, které ještě nejsou dořešené, ty budu přidávat později/průběžně (jinak bych tento článek mohla mít v rozepsaných také několik let).

Pokračovat ve čtení

Neděle – V neděli jsme děti nechali babi J v Káraným (měla tam i Ráďu) a jeli jsme opět oblíbené kolečko (OBI, Kika, apod.).

Pondělí – Odpoledne jsme vzali babi J. do ZOO. Já mám již odminula celoroční legitku, Maty to má zatím zadarmo a Eli to měla jen za 50 Kč (levné pondělí :-)). Zůstali jsme jen dole. Mě se klasicky nejvíc líbili Gaviálové. Ale objevili jsme poprvé i opičí ostrov. Guarézy byly úplně blizoučko. Maty klasicky usnul až na cestě domů, takže byl večer vzhůru snad do desíti.

Úterý – Eli začíná team building s její první třídou v Toulcově dvoře. I s přespáním. Fakt mazec něco takového s tak malými dětmi, které se ještě neznají. Ale což, to je účel akce – se seznámit. S Matym jsme šli odpoledne na hřiště, já ve sklepě vylovila TRX a na hřišti jsem si našla dobrý strom, kam to připevnit, takže jsem po cca 2 měsících zase trošku cvičila (ad druhý den cítila každičký sval).

Pokračovat ve čtení

V září začala Elišce škola, dětem dorazily kartičky pojištěnců (nevím proč mě ne, když jsme to vyřizovala vše v jeden den), dolaďujeme školní výbavu (ne vždy jsme správně pochopili, co se pod kterým názvem skrývá), byla jsem na mých prvních třídních schůzkách (+jedny v němčině jen pro děti z té lepší německé skupiny), s Matym jsem si projezdili Kobylisy křížem krážem autobusem tramvají i metrem, okoukli jsme trhy na Ládví (a burčák!). Zúčastnila jsem se investorské konference, Vláďa oprášil mapník a jel na MTBO závody. Udělali jsme si s Vláďou vlakový výlet do Brna podívat se na nábytek Aldo. Po předchozích návštěvách IKEA, Asko, Sconto, Kika a nyní Aldo jsme dospěli k závěru, že si nábytek musíme nechat udělat na míru, protože všude bylo něco ne tak úplně, jak jsme to my chtěli. Byla jsem na „sousedské párty“ – jednou za rok se všichni sousedi z naší ulice sejdou na posezení uprostřed ulice, pije se, hraje se, povídá se a seznamuje se. Poznala jsem tak několik našich sousedů a k mému překvapení tu je i hodně dětí, i ve věku našich dětí. Řešíme německou TV.

Pokračovat ve čtení

Srpen tohoto roku byl pro nás opravdu přelomový. Největší akce bylo stěhování se ze Švýcarska, po 9 letech. Akcí tudíž moc nebylo, odvezli jsme děti do Čech, balili, přestěhovali, já pak pokračovala ve vybalování v Praze, Vláďa dokončoval vyklizení a předání bytu v Curychu. Nakonec jsme pár akcí podnikli ke konci srpna v Čechách.

  • Stěhování (dva dny neúnavného nošení krabic a 800 km sem a tam)
  • Návrat do Čech (podrobný popis od ledna, kdy jsme se rozhodli se přestěhovat, až do srpna, kdy byl den S).
  • Umrail pas (Vláďův cyklovýlet)
  • Co mi nebude chybět
  • Cestování MHD
  • Zemědělské muzeum a výlet do obory Hvězda
  • Grosser Sankt Bernard (Vláďův cyklovýlet)
  • ZOO Praha (ofic.web)
  • Kukuřičáci – bludiště v kukuřičném poli (ofic.web)
  • Výstava stanů v Letňanech (žádný stan nesplňoval dokonale všechny mé požadavky, ale jeden od firmy Vargo bych asi byla ochotná zkusit, za tu cenu ano).
  • Objíždíme s Vláďou nábytkářské obchody, přeměřujem, dohadujem, nenacházíme.
  • Eli měla příměstský tábor ve střešovickém Oříšku. Moc se líbil.
  • Velmi úspěšné a povedené divadlo v Káraným – Účastníci zájezdu.
  • Pár schůzek v pojišťovnách
  • Přihlásit a zaplatit Elišce školní obědy
  • Bonanza – rýžování zlata na Bojovském potoce. Organizované mým vodáckým oddílem (SK Zlíchov), jehož jsem stále členem (nějak jsem se za těch 10 let nestihla odhlásit a každoročně platila nejen členské příspěvky, ale i penále za neodpracované brigádnické hodiny).

Jedna kolegyně pořád tak trochu nemůže pochopit, proč chceme pryč. „A proč tu jako nechcete zůstat?“ Protože vlastně nemám žádný důvod zůstat. Ano, jistě, Švýcarsko má o něco vyšší životní úroveň (ano, platy také, ale ty jdou ruku v ruce s tím, jak vysoké jsou tady i výdaje, ledacos mi v Praze přijde dražší, třeba bydlení, a to je bydlení v Curychu drahé, ale Praha?!), ale tím to tak hasne. Ano, mají tu „přímou“ demokracii, ale účast leckdy pod 50%?! Takže to, co tu je třeba lepší než v Čechách samozřejmě již člověk nevnímá, zato vnímá ty každodenní drobnosti. A těch je dost na to, aby mi to každodenní život otrávilo. Ani nevím, jestli je tu mám vyjmenovávat, protože si řeknete, že to jsou malichernosti, ale ano, i taková blbost, jako že i ve Švýcarsku hází lidi odpadky, žvejky a nedopalky na zem, mě štve. A nevidím důvod, proč bych měla vychovávat Švýcary a přistěhovalce ve Švýcarsku, to to klidně mohu dělat i doma, a hezky česky :-). Takže ano, jakožto turisti možná vidíte uklizené Švýcarsko, ale to jste se nebyli projít v pondělí ráno – toho bordelu všude, plechovky od Redbulů a piva, nedopalky, zátky od piva. Jo, mají peníze na to, aby každý druhý den, ne- li každý den všude projíždělo čistící autíčko. Ale, aby Švýcaři (a ti ostatním kteří tu žijí) byli natolik čistotní? To nikoli.

Pokračovat ve čtení

29.1.19 (7 měsíců před plánovaným stěhováním)

Jak to vlastně začalo. Ne, nemyslím, jak to s námi začalo ve Švýcarsku, ale jak se to stalo, že se vracíme. Kdysi kdysi kdysi bylo mojí podmínkou setrvání v CH dodělat Ph.D. v Praze a v Curychu k tomu byly ideální podmínky. Pak přišla Eli, nebo spíš, ta přišla ještě před koncem mého Ph.D., takže vlastně pak přišel Máťa. To byla moje druhá a poslední podmínka – aby se Maty narodil v Curychu, když už vím, jak to tu funguje (nikoli kvůli občanství, to se ve Švýcarsku nedává na základě místa narození, ale s ohledem na předky. Takže i když se dítě narodí ve Švýcarsku, není automaticky Švýcar). A pak mě tu už nic nedrží. No a hle, utekly další dva roky a jsme tu pořád. Takže jsem to loni začala u Vládi sondovat, jak to s námi bude. Protože vlastně moje třetí podmínka, nebo spíš moje jedno přání, byla, že Eli začne chodit do školy v Čechách. Ale Vláďa, kromě toho, že si tu užíval hory, chtěl, aby Eli v Curychu odchodila ještě třeba 2-3 roky, aby si zažila němčinu.

Pokračovat ve čtení

Musí se nechat, že koupě Lítačky a MHD celoročního kupónu online je pohodička. A zafungovalo to – na Masaryčce nás hned po rozjezdu vlaku kontrolovala paní průvodčí. A hned na mé první trase jsem se přesvědčila, jaký je rozdíl v cenách, když kupujete lístek přes české dráhy (počítají cenu dle kilometrů) a MHD (počítají zóny). Praha – Čelákovice Jiřina 30 Kč u okénka, online mi to ale přes lítačku ukazovalo 24 Kč (a paní průvodčí mi pak i cenu potvrdila). Tak pro příště. Za kočár a Matyho nic. Vlak super, jen trochu zima. Jo, a Čelákovice jsou ve 2. pásmu.

Zpět jsme jeli busem přímo z Káranýho (pásmo 3). 24 Kč. Tak já vám nevím, jak to počítají. U pana řidiče jsem nahlásila Prahu (a po očku sledovala, kam se Maty v autobuse řítí), tak prý kam že (co já vím, kam to vlastně jede, mobil se mi vybil, Prosek/Letňany) a že mám lítačku. Chvilka trapného ticha … musím tu Lítačku naskenovat a on tak uvidí, co že to mám za kupón. Tak jo, pro příště. Asi to je nejen autobusy, ale i kvalitou silnic – myslela jsem, že už se mi v autobuse nedělá špatně, ale asi to bylo jen tou hladkou jízdou autobusů v Curychu 🙂 Jo a v Káraným neseděl vytištěný a online jízdní řád. Naštěstí jsem se i já, i pan řidič řídili tím online 🙂 My byli včas na zastávce (i když stejně mě trochu překvapil, že přijel „na čas“, čekala jsem ho až o 7 min později, dle toho tištěného) a stihli jsme tak i přípoj v Boleslavi.

Zastávka Vltavská (moje nynější „nejoblíbenější“ přestupní stanice“) teda stojí za to. Hned první den to znělo tak (na vlastní oči jsem nic neviděla), že někdo něco ukradl z trafiky. Ale metro má neuvěřitelnou frekvenci. Kam se hrabou autobusy v Curychu každých 10 minut. A vzhledem k tomu, že Maty teď trénuje na stav bez plín, vyzkoušeli jsme i veřejná WC v Letňanech a dobrý, za 10 Kč. Jen jsem si samozřejmě nezkušeně u vchodu neutrhla toaleťák.