Obecně

  • V půlce června jsou už letní teploty (a bouřky). Jeden den slejvák, jak hrom, za dva dny 35°C.
  • Zúčastnila jsem se týdenního kurzu na testování softwaru ve firmě Cleverlance (článek viz zde). Spousta věcí se mi propojila dohromady a lekce z mých jiných online kurzů, které jsem jen tak profrčela jako nutné zlo, si teď projíždím znovu a říkám si, jaké tam jsou super informace :-).
  • Vláďa pokračuje v kajaku, snaží se každý týden zajet si na kanál do Brandýsa. A trénuje na kajaku! Nikoli jen na náfučce Packraftu 🙂 Mě to do Brandýsa moc neláká. Ale mám vyhlídlou skupinu paddleboardistů, kteříchodí na kanál do Tróje, tak snad se tam brzy dostanu.
  • Zúčastnila jsem se paddelboardových závodů Probík SUP fest (Technical race, kratší závod kolem 3 bójek) kousek za Brandýsem na Probošťských jezerech. Vzhledem k tomu, že v tom samé termínu probíhaly závody ČFSUP na Mácháči a další závody světového poháru v Rakousku, byla tady účast minimální. V dospělé kategorii jsme startovali všichni najednou (holky/kluci), a díky mé dobré stabilitě v zatáčkách jsem se po druhé bójce ocitla na třetím místě a to si již udržela. Takže celkově třetí, v holkách první. Ale být ta trasa dlouhá jako v propozicích (1 km), tak to nedám (byla, dle mých hodinek, poloviční). Takže to si mohu z mých předsevzetí odškrtnout :-).
  • Jeden víkend jsme si udělali výlet do Jizerek a smočili jsme si nohy v Jizeře – něco tak studeného jsem dlouho neokusila. Jeden výlet byl z Chaty pod Bukovcem přes Jizerku, Pytlácké kameny a Viklan (11 km) a druhý den 10,5 km (Nová Ves nad Nisou, rozhledna Černá Studnice, Čertovy kameny, Terezínka, Tanvald).
  • Byli jsme na tradičním bourání májky v Chabrech. Pro děti největší atrakce – projížďka na konících.
  • V Lysé nad Labem jsme navštívili Výstavu Lega – to byla podívaná. A následný oběd v Daniel´s burger neměl chybu.
  • A zdá se, že jsme děti nadchli pro paddleboardy 🙂
  • A s Matym a dvěma mými bývalými spolužačkami ze ZŠ jsme zašli do pražské ZOO, kde jsme trhli náš rodinný rekord a strávili tam 4,5 h. Nechápu, jak to Maty zvládnul :-).
  • Užili jsme si Zmrzlinový festival na Výstavišti a v mezipřestávce jsme si zašli do planetária na Polaris 2.
  • A po vysvědčení jsme strávili odpoledne v Jungli v Letňanech, kde byly pro děti připravené soutěže.
Pokračovat ve čtení



Co jsme zvládli

  • Koupaliště Petynka – máme za sebou. A teda v letním parnu tam je fakt nával. Šli jsme hned ráno, takže to ještě asi šlo (odcházeli jsme kousek před jednou, kdy bylo 34°C), neumím si to odpoledne vůbec představit.
  • Pražská ZOO (ta nikdy neomrzí) – zvládli jsme na E. narozeniny, jen bohužel ZOO žádnou narozeninovou slevu neposkytuje. No což, užili jsme si to i tak – strávili jsme tam 6,5 h! Náš nový rekord :-). Měli jsme párek v rohlíku, zmrzlinu, lívance, šišky s mákem, … A na závěr jsme zvládli i místní bazén 🙂 To byl zlatý hřeb dne – kdo by chodil do zoo na zvířata, že? :-D.
  • Muzeum smyslů (skoro k nevíře, že v Praze není nic jako IQlandia v Liberci. Toto je snad to jediné, co se k tomu alespoň trochu přiblíží) – máme za sebou a bylo to dobrý, jen to děti proběhly rychleji, než bych si to sama prošla. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Galerie ocelových figurín – máme za sebou a bylo to super. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Rozhledny – Velká Deštná, Feistův kopec, Šibeník (ze staré větrné elektrárny), Vrchmezí (je na polské straně Orlických hor).
  • Únikové hry – Zvládli jsme jednu únikovku od DeCrypt (ne s našimi dětmi, ale se staršími synovci). Za mě to bylo super. Nebudu se tu raději moc rozepisovat, abych něco omylem neprozradila. Ale, jak to některé recenze popisovaly jako „matematickou“ únikovku, tak to v žádném případě. Počítat se tam muselo minimálně. V základu to bylo obdobné jako jiné únikovky, které jsme absolvovali. Takže hledat šifry a klíče, lámat si hlavu, jak by se to dalo vyřešit. Za mě super. Byli jsme necelých 5 minut přes limit a museli jsme si asi třikrát nechat lehce poradit. Třeba nám to příště půjde líp, v hledáčku máme ještě Rychlé Šípy nebo Shreka.

Takže ten batoh, který jsem si koupila na výstavě stanů 2020 (Salewa Alp Trainer 30, recenze zde) stojí za prd. To byla poslední šance, kterou jsem dala prohnutým zádům u batohu. Nikdy víc. Batoh se na zádech blimbá, nesedí, … a to volné víko také nesplnilo mé představy. Takže poté, co jsem ho měla párkrát na sobě, se jen válí ve skříni a nosím stále ten svůj předchozí, který je již slušně roztrhaný. Na té samé výstavě si Vláďa koupil dva batohy od české značky Boll a je s nimi nadmíru spokojený. Tak jsem si ho nedávno vyzkoušela, jak malou, tak větší, verzi a je super. Takže jsem si ten větší (20-24 l) objednala přes Alzu, ale pokukuji ještě po něčem trochu větším. Mají ještě verzi 25-30 l (Boll Raven), tak si ho musím někde vyzkoušet.

Pokračovat ve čtení

  • Sklízíme jahody, jak lesní, tak zahradní.
  • Dozrály tři kousky zimolezu
  • Koukáme, jak rostou angrešty
  • Sázíme slunečnici, ačokču, rajčátka (jak už docela vrostlé sazeničky, které jsem dostala od souseda, tak mé, vypiplané ze semínka, což jsou zatím taková nedochůdčata, jako vždycky) a saláty (též od souseda).
  • Soused si nechává zarůst velkou nadzemní nádrž na dešťovku úžasným popínavým Plamínkem, to si budu muset sehnat.
  • Minikiwi se má docela k světu (a na začátku června i kvete!)
  • Udala jsem 6 vypiplaných řízků z fíků holkám z NW týmu. Málem se mi o to popraly. Tak snad se jim bude dařit a budou z toho časem fíky.
  • Na začátku května proběhla velká zahradní rodinná oslava. Hlavní hřeb dne byly krásné kulatiny, které mě za dva roky také čekají. Počasí nám vyšlo, dort se nám povedl, sešli jsme se v opravdu hojném počtu, takže paráda. A tím, že se slavilo vše v rozmezí plus mínus tři měsíce :-), byla to velká párty.
  • S Vláďou jsme se jeden den zúčastnili kurzu záchrany na divoké vodě. A víkend na to jsme šli, jako loni, na testování packraftů do Tróje. Vyzkoušela jsem si velikost M různé typy, ale asi nejsem správný typ na tento druh lodi. Na závěr jsme si s Vláďou chtěli sjet celý kanál. Nejprve se cvaknul on, ale podařilo se mu zastavit hned ve vracáku a naskočit. Já na něj čekala o kousek níž, abych následně z lodi také „vystoupila“, ale já si na rozdíl od něj zbytek (což byla větší část kanálu) proplavala. A teda ty vlny mi přišly dost velké a vůbec mě nenapadlo se packraftu pustit, držela jsem se ho jako bójky. Naštěstí se nikde nezasekl a v pořádku jsem, nalokaná, splula až dolů.
  • Zároveň tam probíhalo testování Tambo paddleboardů (česká značka) a to mě nadchlo mnohem více než packarft a i mi to na tom víc šlo. Mají novou technologii, kdy jsou paddleboardy ještě o něco lehčí a tužší (a leckdy také o polovinu dražší než konkurence), ale jezdilo se na tom v kanále super. Následně jsme si půjčili i úzké závodní a šli na klidnou vodu nad kanál. Teď už vím, že to, že mi můj paddleboard nejede rovně není tak úplně moje vina – na tom dlouhém paddlboardu to rovně jede skoro samo 🙂 Ale je teda fakt secsakra vratký.
  • Zúčastnila jsem se online Women GoTech webináře. Nejzajímavější na celém bylo, jak z jedné studie vyplývá, že aby žena reagovala na inzerát, tak chce splňovat 100 % požadavků, které jsou v něm uvedeny, zatímco muž se přihlásí, i když splňuje pouze 20 %. A dokola omýlané, že na testovaní SW může jít kdokoli.

Dochází nám místo na serveru, tak nemohu přikládat fotky. Ale Vláďa určitě usilovně hledá nového providera s lepšími podmínkami 🙂

  • V první půlce dubna už kvetou některé lesní jahody
  • Připravujeme jižní záhonky – byly v nich zasazené truhlíky s jahodami, tak ty jdou na přechodné stanoviště (ještě stále občas v noci mrzne).
  • Kvete zimolez (nakonec jsme měli 2 kuličky)
  • Meruňka mrazíky, zdá se, přečkala a v první půlce dubna začíná kvést.
  • 11.4.22 – sázíme první várku hrášku (ten stojí letos zaprd)
  • Dodělala jsem kurz (ani nevím, kdy jsem ho začala, ale možná dokonce až letos v lednu (!)) – The Complete Python Course – Learn Python by Doing in 2022 (ale jak koukám do meilu, koupila jsem si ho již v únoru 2021, to by dávalo větší smysl, přišlo mi, že jsem ho dělala celou věčnost).
  • 11.4.22 – Vláďa poprvé letos na packraftu na kanále
  • Eli měla svůj první větší koncert – v kostele U Salvátora. Byl to moc pěkný zážitek. A víkend na to proběhla i pěvecká soutěž Zahrada písní, kde si Eliščin sbor odvezl stříbro.
  • Velikonoce jsme strávili s kamarády z loděnice v Jeseníkách. Bylo to super do té doby, než tam tříleťák roznesl nějakou střevní virózku. Z 18 lidí, to postihlo cca 15. Od nás to nejlépe prodělala Eli, která si jen jeden večer stěžovala, že jí bolí břicho. No ale my ostatní. Ani o tom nebudu mluvit. Ale s Eli jsme stihly výlet na Dlouhé Stráně po sjezdovce. No to jsme si daly. Takový kopec jsem snad v životě nešla. Eli má můj obdiv, že to dala. Já to skoro nedala. No a večer na mě skočila ta virózka, fakt super. A na Velikonoční pondělí byla jak pomlázka, tak hledání vajíček od Velikonočního zajíčka.
  • Předposlední víkend v dubnu jsme strávili víkend na Vysočině a poslední víkend v dubnu jsem Vláďu přihlásila na packraftový kurz do Brandýsa 🙂
  • Jo a v dubnu proběhla chodecká výzva 10000 kroků. V Chabrech jsem se „soutěže“ zúčastnila v rámci mého Nordic Walkingového týmu. Nějak bylo pořád co dělat, že jsem se za celý duben s nimi nedostala na výlet, takže jsem to vlastně měla celou dobu jako takový virtuální závod. Tím napínavější to ale pro mě bylo. Jak postupně kilometry přibývaly, tak jsem si své cíle posouvala výš a výš, až tedy poslední dubnový den, na Čarodejnice, jsem pokořila můj 500 000. krok, v což už jsme skoro nedoufala. Ačkoli můžu být na svůj chodecký výkon pyšná (tolik km za jeden měsíc jsem v životě nenachodil … já jsem snad v dubnu jenom chodila, na nic jiného nebyl čas, … v průměru to tedy bylo 2 h denně), tak „díky“ přepočtu v závislosti na BMI index a věk jsem za ty své kilometry nedostala tolik bodů, co jiní, a na žádných stupních vítězů jsem se neumístila. Ale zhubla jsem za duben dvě kila :-D. Celkem jsem dala 360 km! Ale nevím, jestli se tomu upíši i v říjnu, kdy jede další kolo.

  • Můj programovací majstrštych – vytvořila jsem si prográmek , který mi automaticky nahraje data z excelové tabulky na naší půjčovnu na pujcim.to. To je docela úspora času, protože mi už tak zabere dost času si data pěkně v excelu uspořádat, ještě abych to pak musela ručně kopírovat.
  • Objevila jsem, že existují Prostředí na tvorbu mobilních aplikací (jde to i bez programování)
  • Poprvé jsme se letos dostali na lyže – do Desné v Jizerkách. Maty stál vlastně vůbec poprvé na běžkách a sjezdovkách a oboje na konci těch 4 dnů obstojně zvládnul (na běžkách jsme dali (já na vypůjčených, protože se mi lyže i boty v rámci coronaviru rozpadly) jeden den i 13 km).
  • Vůbec poprvé, co jsme zpět v Čechách, jsme si udělali výlet do Jindřichova Hradce za Vláďovou sestřičkou a dětmi.
  • Projekt fíky – snaha o zakořenění další várky fíků. Z loňska mi přežily 2 ze 6, tak uvidíme co letos, mám snad 50 klacíků, tak uvidíme.
  • Už nám lezou krokusy.
  • Eliščiny jablůňky se mají docela k světu.
  • Dále nakličujeme 5 pecek z avokád, ze kterých bylo na Matyho narozeninovou oslavu guacamole. Tak malé pecky jsem u avokáda ještě neviděla! 🙂
  • Konečně jsem dodělala další kurz – Automating Web Testing with Selenium and Python na Udemy (ten měl tedy jen 4 h 🙂 )
  • Vláďa prořezal meruňku. Kdybych viděla jen tu hromadu větví, tak řeknu „řez na pařez“, ale na té meruňce to skoro není vidět 🙂 Maximálně si člověk všimne jedné větší tlusté větve, která rostla hodně nahoru, ale jinak paráda. Tak uvidíme, jestli letos zmrzne nebo ne.
  • Vyrostlo nám několik lístků medvědího česneku.
  • Eli si z nás užila lyže nejvíce – se školou byli na týden v Krkonoších.

Začalo to někdy loni v létě, když Maty v rámci konzumace jablka uvnitř narazil na jadérko, kterému již rostl kořínek. Podařilo se nám ho uchovat až domů a zasadili jsme ho. Dopiplali jsme ho až do pár lístečků, ale pak se naše péče nesetkala s jeho potřebami (moc nebo málo vody, kdo ví). Eli to zaujalo a že to taky chce zkusit. A tak jsme v září 2021 uskladnili několik jadérek z dobrého jablka (nevíme jaké, ale tipuji, že něco jako Galla nebo Red Prince, v tomhle je Eli dost vybíravá) v lednici. A úspěšně na ně zapomněli 🙂 Stejně, jako to dělám s mangem a avokádem – zabalila jsem je do vlhké papírové utěrky a uzamkla do pytlíku. A pak na ně fakt zapomněla. Myslím, že jsem je zkoukla někdy kolem Vánoc, když jsem v lednici uklízela. A opět při dalším úklidu na začátku března 2022. A to už byla naklíčená! Jenže nebyl čas je zasadit. Až když Eli odjela na týden na hory jsem je všechnu vyndala. Až na dvě jadérka naklíčila úplně všechna! Bylo jich, myslím, nakonec 12. Takže 03/2022 šla jadérka do hlíny do květináče a zatím zůstávají doma pěkně na světle. A uvidíme, jak se jim bude dařit dál. Je mi jasné, že jestli to někdy bude mít nějaká jablka, tak třeba až za 5-15 let. A třeba to nebude rodit vůbec. Ale je to úžasné pozorovat, jak to roste.

Pokračovat ve čtení

  • Pomalu pokračuji v „hobby-práci“ na naší půjčovně deskových her :-). Při té příležitosti jsem objevila fakt dobře vypadající aplikaci půjčím.to. Idea vypadá výborně – máte doma věci, které nevyužíváte? Půjčte je! A najdou se tam i deskovky. Ale asi tam postupně dám i další naše věci :-).
  • Na konci ledna jsme konečně vybředli ze 14 denní karantény. To je tak, když vám ze dne na den přestanou akceptovat očkování i prodělanou nemoc a v rodině si to předávají pěkně s rozestupem, takže jsme to měli 3×5 dní.
  • V lednu jsme se zúčastnili sčítání ptáků. Bohužel jsme si zrovna vybrali nějakou neaktivní hodinku, takže jsme si mohli zapsat jen nějaké vrabce a kosa. Vcelku pravidelně k nám na krmítko létají i dvě hrdličky, spousta kosů a vrabců, jednou dokonce i sojka a … papoušek! Dle sousedky létá po okolí již od podzimu. Někomu uletěl a zatím se mu daří přežít.
  • Opět jsem se (po tříleté pauze) vrátila k objevování Google Analytics a tentokrát to vypadá, že jsem to i snad správně nastavila. Po prvních dvou dnech měření, máme konečně nějaká data. O nastavení více zde.
Hlavní výsledky z Google Analyticks po dvou dnech.
  • Od ledna chodím docela pravidelně s místní Nordic Walking (NW) skupinou na procházky. Pořídila jsem si i NW hole s 80% obsahem carbonu. Takže jsou fakt lehoučké. Jednodílné. Samozřejmě. Protože, jak se dozvíte na FB stránkách českého NW, tak prostě nic jiného, než jednodílné, nejsou košér. Asi se nakonec z této skupiny budu muset odhlásit, protože mě fakt irituje, jak radikální někteří v prosazování NW jsou. On je totiž trochu problém v tom, že NW je u nás pořád dost nová aktivita a troufám si tvrdit, že 80% populaei považuje jakoukoli chůzi s jakýmikoli holemi za NW. Což tak úplně není a zarytí NW jim pak nemůžou přijít na jméno (a nejsou samoyřejmě s to pochopit, jak (si) někdo může dovolit provozovat NW třeba s trekovými holemi). Já jsem tedy pro „volnou chůzi s holemi“. To mi vyhovuje nejvíce. Takže na „tréninky“ se skupinou si beru NW hole, na moje soukromé chození si beru trekové hole, protože mi to je s nimi pohodlnější.
  • Konečně jsem se s Vláďou dostala na tréning eskymáků. Vláďa už jednou byl, tak měl náskok. Musím říct, že s oporou velké destičky to jde dobře. Ale s pádlem to je něco úplně jiného. A když navíc čerstvě víte, že máte šoupnutou plotýnku a rotace tomu nedělají úplně dobře, byla to i moje lekce poslední. Byla jsem opatrná, nic jsem si neutrhla, nic nebolelo, ale vím, že víc do toho dát nemůžu.
  • Začala jsem pracovat na fotoknize z roku 2020. Ten čas tak letí. Fakt bych dala ruku do ohně, že jsem jí dělala. Ale asi jsem „jen“ vytřídila fotky a pak na to zapomněla.
  • Káranský masopust. Bohužel ve stejném termínu, jako Chaberský, takže jsme se toho chaberského opět nezúčastnili. Minule nám to překazila karanténa, nebo rodinná oslava. Ale ten káranský se povedl. Pršelo jen trochu na začátku a trochu na konci. Na vjezdu do Káraného byla celnice, kde se vybíraly příspěvky na kapelu. Letos jsme to dali i s celým průvodem – od káranského městského úřadu k vesteckému.
  • Snad poprvé jsme s dětmi byli (já a děda J.) v Národním muzeu! Hlavně kvůli Máťovi jsme šli na dinosaury, což, ne že by to bylo úplně zklamání, ale čekala jsem víc. Ale výstava pěkná. Jen jsme si zvolili pro návštěvu víkend a to byl masakr. Takových lidí pohromadě jsem už dlouho neviděla. Také jsme si vystáli frontu až úplně do kopule, odkud je tedy moc pěkný výhled.

Pár dalších věcí, které mě zaujaly“

  • 3D klávesnice. Prý s ní dokážete zvýšit svojí rychlost psaní až o 500%. A zkrátka píšete rychlostí myšlenky.
  • Zaujaly nás 3D figurky k deskové hře Karak, ale v Luxoru jsme je viděli snad za 800 (dají se sehnat už kolem 500 Kč), tak jsme koukali, jak by se to dalo nechat vytisknout. Na tvoření 3D figurek je super program Desktop Hero, případně Thinkiverse (tam se dají najít hotové modely). Pak už jen najít někoho, kdo vám to za rozumnou cenu vytiskne. Dále je k dispozici online STL prohlížeč – viewstl. Pro ty, kteří si chtějí „vytesat“ vlastní postavičku od základů, tak je tu třeba Blender, Sculpteo, nebo ZBrushCoreMini a ZBrush. …. Ale myslím, že to nebude nic pro nás.
  • Začala jsem novou rubriku „Zdraví“ a první příspěvek je „Bolavá záda„. Abych dokázala nutné cviky do každodenního režimu, musím to mít napsané a odškrtávat si – moje nejkratší cvičební série je na 16 minut, takže k tomu jsem schopná se skoro každý den dokopat.

Jednou za čas musí člověk vyměnit starou matraci za novou. S postupem času si třeba ani neuvědomí, jak se ta jeho původní prolehla, dokud třeba nebolí záda. No jo, jenže jak vybrat tu novou. Já si tedy nikdy nepamatuji, jakou a kde jsem kupovala. Tu poslední tedy ano – ve Švýcarsku – a vzala jsem si tu samou, jako Vláďa, protože jeho matrace je vždy lepší, než ta moje. Poslední nejnovější nákup jsme provedli v říjnu 2021, takže je již čas to trochu ohodnotit … a opět jsem nedala na své zlaté pravidlo „koupit si tu samou jako Vláďa“ a opět se potvrdilo, že to je dobré pravidlo. Ta jeho je zase lepší, než ta moje.

Pokračovat ve čtení

  • Silvestra jsme, po dvouleté pauze, strávili opět u kamarádů kousek u Úval. Prošli jsme se tradičně ke stužkovému stromu splněných přání a 1.1. v 1 h po obědě už mohl Vláďa lézt s káranskými otužilci do Jizery.
  • Konečně jsem dodělala „30 days of Python“ – takovou měsíční Python nalejvárnu. A světe div se – první zmínka zde na blogu byla přesně před rokem! Ale začala jsem až v červenci, takže mi to trvalo jen půl roku :-D.
  • Prosincový Advent of Code jsem zabalila 29.12.21 – chybí mi stále 11 úkolů. A nutno podotknout, že čtyři zadání jsem ani nedočetla.
Advent of Code 2021. Napoprvé to náhodou nedopadlo nejhůře. Jsem jsem kvůli tomu nestihla vlastně napéct žádné cukroví 😀 (nechybělo nám).
  • Ježíšek mi nadělil Garmin Venu 2S místo mých stávajících Samsung Galaxy Watch. Pro Samsung mám slabost, ale poslední půlrok nefungovaly dle mých představ. A to jsem ještě ani nestihla na Samsung sepsat recenzi (a sundat krycí fólii sklíčka!). Úspěšně se mnou prošly migraci z aplikace Endomono na MapMyRun, ale poslední aktualizaci v létě nějak nerozdýchaly a s MapMyRun přestaly fungovat. Navíc jejich výdrž cca jeden den je přeci jenom otravná. A není to tak, že by se jejich výdrž časem snižovala. Takhle to bylo prostě od začátku. Garmin se tváří, že s MapMyRun spolupracovat bude. Prozatím tedy v mílích :-), snad se mi časem podaří najít nastavení a předělat to na kilometry. Jo a taky mě Garmin čas od času nabádá, ať zvednu zadek a jdu se projít – to je tedy trochu otravné :-). Má ale třeba i zabudovaný oxymetr (měření obsahu kyslíku v krvi), což se v dnešní době hodí.
  • Úplně jsem zapomněla vynulovat čítače úspěšných článků. Překvapivě se, stejně jako rok předtím (jen 2x tak velkou návštěvností), stal vítězem článek „Ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu„. Evidentně se za ty dva roky nic k lepšímu nezměnilo.
  • Jak si na tom stojí mé Udemy kurzy? Loňský (tedy vlastně předloňský) stav je zde, aktuální níže. Na MySQL jsem vůbec nešáhla, na Python for Financial Analysis také ne, takže je tu ani neuvádím. Můj nejstarší kurz (který jsem začala jako první) 2020 Complete Python Bootcamp: from zero to hero – měl k 11.8.2020 – 37 % a teď (4.1.2022) má 60 % . Od toho jsem si dala pauzu a přešla na kurzy od Jose Salvatiera, což je nesmírně sympatický chlápek (ze Skotska), který navíc vypadá jako Harry Potter 🙂 Jeho kurzy jdou opravdu do hloubky.
Mé rozkoukané kurzy na Udemy.
  • Zjišťuji, že nejenže nemám hotovou fotoknihu za rok 2021, ale asi ani za rok 2020! Minimálně ji nemohu najít :-/ Tak jsme si alespoň při hledání s dětmi prohlédli fotoknihy, které dostaly při odchodu z jeslí :-).
  • Nejen můj stařičký notebook, ale i stolní počítač mají evidentně svá nejlepší léta za sebou. Samovolně se uprostřed pracovního dne vypnou, případně to ráno tvá i několik minut, než naběhnou. Tak mi Vláďa vybral nový, naprosto cool „stolní“ mini počítač – je velký 17x17x4 cm!! Mám ho na stole a je jen o něco větší než dva externí disky na sobě 🙂 A Vláďovi zazářila očička, když mu to nabídlo mi tam dát Windows 11. No nevím. Zlatá XPéčka 🙂 Přijde mi to, jako včera, kdy jsem dělala velké promazávání počítače před odjezdem ze Švýcarska. Nejvíc místa mi zabírají fotky, sem tam mám nějaký dokument a programování, jinak vlastně ani nic, takže přenos dat na nový počítač nebyl tak hrozný. Dorazila s tím i nová klávesnice, tak ji testuji. Trochu mi přijde, že mi prsty zakopávají o klávesy, ale dle Vládi je tišší.
  • Už v prosinci (nebo listopadu?) jsem začala šít koníky na tyči. Mé výtvory a postupy můžete „obdivovat“ zde a na rajčeti zde. Objednávky neberu, jen do E. třídy jich mám 8 :-).
  • Plánujeme, na jakou vodáckou akci zase letos vyrazíme (Zažij vodu a jejich kajakové kempy, závody ČPV).
  • Plánujeme paddleboardy na Pálavě.
  • Otevírám(e) (Vláďa dělá mrtvého brouka a „jen“ kupuje ty deskovky, které nemáme kdy a s kým hrát) Půjčovnu deskových her U Marků (umarku.cz/deskove-hry/). Trochu to je, jako s tou Hospodou na mýtince – otevřeli si půjčovnu, ale chodili jim tam lidi 🙂 No uvidíme (zatím to nehrozí, Google nás neumí vyhledat :-D). Snad z toho nebude moc velký vejvar, ať to ještě nemusím danit! 😀 (rodinní příslušníci mají slevu, případně mohou platit vínem :-)).

Fotky zde (heslo).