Na konci listopadu (2020) jsem udělala docela velkou objednávku všeho možného ochranného proti covidu. Na jaře (2020) jsme si vystačili s pár rouškami (vlastně jsme byli furt jen doma, takže nebylo třeba), na podzim jsem nám jich ještě pár našila (hlavně Eli měla ve škole docela spotřebu, přeci jenom to den dva schne, pak žehoit, takže ta jich má asi 12), já využívám v MHD … No a MHD … já nevím, jestli v září oproti loňsku omezili spoje, ale jako jezdit v covid sezóně narvaným autobusem (tam fakt nebylo kam spadnout, jak to bylo párkrát narvné), … takže jsem se začala poohlížet alespoň po nějakém filtru se stříbrem nebo tak něčím. Nakonec jsem dala přednost nákrčníkům, přeci jenom cestuji se 2-4 dětmi, do toho batohy, tašky, výtvory ze školy/školky, takže to chce mít volné ruce a ne řešit, že se nemohu gumičkou trefit za ucho pod čepicí, do toho se zamotají vlasy, no možná to znáte.

Každá firma má asi své „světlé“ (dobré) produkty a pak propadáky. Všechny níže uvedené produkty jsou vyrobeny v ČR (pokud se nepletu – na tohle jsem se docela zaměřila).

(akutalizace 6.4.21)

Tak nám jarními prázdninami zavřeli školy i pro 1. a 2. třídy. Velikonoce jsme po dlouhé době strávili v Praze. Ale od 12.4. mají být školy otevřené na střídačku pro (asi) první stupeň. Děti musí mít minimálně chirurgickou roušku, takže teď sháním něco pro Eli. Na FB je skupina Ochranné pomůcky v ČR – kupujeme kvalitní ochranu nebo šmejd?, tak jsem se nechala inspirovat a pro děti objednám dětské respirátory Star of Davidson. Cenově mě zaujaly roušky na Unizdrav (3,6 Kč/ks), ale není u nich uveden výrobce. Tak dám asi přednost rouškám od General public (4,24 Kč/ks). Zajímavé, že při nákupu přes Mall.cz to vyjde na balení o 30 Kč levněji, než přímo od výrobce.

Pokračovat ve čtení

Nemohla jsem se rozhodnout, o čem to vlastně konkrétně bude, takže to nechám souhrně o různých domácích výrobcích. Asi to udělám jako takové rozcestí 🙂 Ať to sama zpětně dohledám.

  • Domácí sýr – myslím, že sadu na výrobu domácího sýra jsem dostala loni k svátku. A je to super! Stačí pouze dva litry mléka a citron/ocet a je to. A jako vedlejší produk cca 1,5 l syrovátky, kterou používám vzápětí na lívance :-). Chce to nebát se soli (1 kávovou lžičku určitě). A pokud chilli, tak toho se také nebát – ono to mléko ho výrazně neutralizuje. Takže do těch cca 300 g sýra šla celá malá lžička, tedy množství, které bych normálně nedala ani do 2 l guláše.
  • Domácí jogurt – už je to dávno, ale postup se asi nemění. A už se na něj opět několik měsíců chystám.
  • Domácí máslo – Na tomhle je vtipné to, že jsme ho „schávlně“ vyráběli jen jednou, ale pak nám ještě nekolikrát vyšlo takě nějak omylem – hlavně po příjezdu do Čech se smetana, kterou jsme začali kupovat, chová jinak, než ta, na kterou jsme byli zvyklí, a několikrát jsme ji přešlehali. Fakt v sekundě je po ní a nezbývá nic jiného, než z toho udělat máslo. Trochu nešťastné je, pokud smetanu před šleháním již dochutíte třeba vanilkový cukrem (to výsledné máslo si asi umíte představit 🙂 ). Jak jsem dělala pribiňáka a bylo z toho máslo, se můžete dočíst zde. Recept je super jednoduchý, je to trochu patlačka, ale výsledek (třeba s česnekem a bylinkami) stojí za to. Podrobný recept zde a jak tam zaznělo – doma se máslo vyrábět nevyplatí, ale je to sranda 🙂
  • Domácí pribiňák – recept zde. Když jsem hodně líná, ale mám chuť na něco dobrého, ale „zdravého“ (:-) ), tak si smíchám přímo tvaroh se smetanou a přidám domácí sirup. Prostě konzistence tvarohu mi nesedí, ale s tou smetánkou to je hnedle jinde.
  • Domácí zapečené müsli – můj oblíbený recept zde.
  • Domácí rohlíky
  • Domácí měsíčková mast – Ta mě zaujala, když jsem hledala info o rýmovníkovém sirupu a od toho se dostala k rýmovníkové masti a přes info o včelím vosku k měsíčkové masti. Vzhledem k tomu, že na zahradě preferuji jen jedlé věci, tak měsíčku dám letos na zahradě šanci (navíc je prý také celý jedlý). Takže návod na měsíčkovou mast je zde, obecně o využití včelího vostku v kosmetice zde, měsíček lékařský semínka zde,
  • Rýmovníkový sirup – Recept číslo 1, 2, 3. Zde i s receptem na mast (nejluxusnější recept pak ale zde). Jinak pár dobrých rad k pěstování rýmovníku je zde (myslím, že pár mých rýmovníků by se hodilo do kolonky „odstrašující případy“ :-)) … Recepty se liší tím, zda zalévají lístky vařicí, teplou nebo studenou (vždy tedy převařenou) vodou. Já nakonec zvolila vlažnou a z časových důvodů louhování skoro 48 h (přidala jsem navíc pouze citrony). Následuje slévání přes cedník a následně ještě vymačkání pořádně přes cedník lžící (plátýnko nebylo třeba). Vtipné je, že někde ani neuvádějí poměr cukru a vody … někde jsem myslím četla, že na množství vody to samé (váhově) cukru, takž nejčastěji se uvádí na litr vody kilo cukru. A pak jsem to hodně pomaličku redukovala asi dvě hodiny. Barva se za tu dobu změnila z průsvitné na tmavě žlutou. Konzistence mi tak vyšla pořád dost tekutá, asi jako řidší med 🙂 Během redukování jsem si vyvařila skleničky a pak jsme plnili. Musí se nechat, že z 1,5 l vody (měli jsme hodně narostlé rýmovníky, takže hodně lístků) je spousta sirupu 🙂
  • Jelení lůj – to někdy také musím vyzkoušet 🙂
  • Levandulová mast

Loni to bylo proprvé, co jsme měli k dispozici zahrádku a mohli jsme se tak vyřádit. Tedy s mírou. Nechtěli jsme hned domácím rozorat všechnu trávu, kteou tak pracně vysázeli. Takže s jejich souhlasem jsme zorali malý záhonek (a v průběhu roku ho lechce zvětšili + s různě po zahradě objevili ještě další vpichy či květináče).

Něčemu se dařilo, něčemu ne, něčemu najdeme lepší lokalitu.

Pokračovat ve čtení

Tak nejprve to nejdůležitější – Vánoce. Vánoční stromeček máme již od půlky listopadu, děti natěšené, jak nidky 🙂 V pátek po škole, kvůli PSU odpadá Elišce krav maga, což se zrovna hodí – jedeme s ní na test, abychom měli jistotu, že na Vánoce k babičkám nic nepřitáhneme (měli 14 dní před tíme „nerizikový“ kontakt, tak jistota je jistota. Vybrali jsme si stan na parkovišti u bazénu Šutka (drive-in). Objednaný čas je orientační – před námi fronta aut a prostě se čeká. Nakonec to bylo čekání na hodinu, ale lepší čekat v autě, než někde v chumlu dalších nemocných.

Pokračovat ve čtení

Štědrý den jsme kvůli Eliščině karanténě (ťuk, ťuk na dřevo bez příznaků) strávili poprvé pouze ve čtyřech doma. Děti se trochu strachovaly, že pod tak malý stromeček, který máme, se moc dárků nevejde. Navíc s námi rozjely pěknou hru – sami (a to jim jsou jen 3 a 7 let) začali několik dní před Štědrým dnem dávat nepozorovaně pod stromečkem jejich dárky pro nás. A pak celí překvapení přiběhli, že tam je další dárek … a kupodivu samé pro nás. Tak jsme jim trochu zamíchali hlavu, když se tam tři dny před Štědrým dnem objevil přes noc další dárek, který ale nebyl od nich (ani pro ně). A dalši noc další, tentorkát pro ně. Byli jsme zvědaví, jestli ho otevřou předčasně – vydrželi to.

Pokračovat ve čtení

Je tomu cca rok, co jsem začala sledovat návštěvnost blogu. O různých nástrojích jsem psala zde.

Jak v článku zmiňuji, nejprve jsem našla statistiky ve smyslu kolik článků a komentářů na blogu je. Srovnat se s loňskem nemohu, protože ten kód, který to generuje, se neustále aktualizuje, takže ačkoli je zmíněný článek loňský, zobrazovaná data jsou aktuální. Takže dnes udělám printscreen a za rok budu mít opět srovnání 🙂

Statistiky blogu k 2.12.2020

A pro srovnání aktuální statistiky (aktualizované opravdu k dnešnímu dni, nikoli ke dni zveřejnění článku):

  • 779 posts
  • 16 pages
  • 51 drafts
  • 632,125 words
  • 1869 total comments
  • 0 comments in queue
  • 799 comments approved
  • 2 registered users
  • 28 categories
  • 122 tags

Pak bylo zajímavé sledovat nejčtenější článek. A je vidět, po čem lidé jdou – po penězích. Ale i peníze byly krátké na takovou banalitu jako je ověření podpisu u cizojazyčného dokumentu. To byl bezkonkurenčně nejnavštěvovanější článek na blogu :-).

Nejnavštěvovanější články roku 2020 (18.11.2019-2.12.2020) na blogu.

Takže to teď vynuluji a uvidíme za rok.

Navíc by mě ale zajímalo, odkud se na tyto stránky lidé dostanou, co hledají, takže to si ještě s nastavením hrát budu.

Vždy , když se proklikávám nastavením našeho blogu, najdu něco nového (8.12.2020)

Loni jsme si koupili krásný fialovo-růžový adventní věnec na trzích přímo v Káraným. Po Adventu jsem ho šikovně „oškubala“, takže nám zbyly ozdůbky a bodce na svíčky. Navíc jsem v krabici s vánoční výzdobou našla i dva slaměné věnce. Takže letošní cíl byl si opět po dlouhé době vyrobit věnec svůj. Tavící pistoli máme a ještě jsem našla bílé hvězdičky. Jo a ještě máme nasušená pomerančová kolečka. Na trzích na Ládví bohužel chvojí neměli, takže Vláďa vzal, co bylo v Bauhausu (4 větvičky za 75 Kč). Naštěstí vzal dva svazky, protože jsem spotřebovala větviček pět.

Na chvojí jsem navíc užila i lehce jetý drátek z loňska, mám samozřejmě i krásný jemný zelený vázací drátek, ale kdo ví kde :-/ A pak už pomáhaly i děti. Já vždy dala lepidlo oni lepily. Samozřejmě se to neobešlo bez dvou spálených prstů (od lepidla z tavící pistole). No a během pár minut jsme měli hotovo.

Takže letošní celkové náklady jsou 90 Kč za chvojí a 35 Kč za svíčky (chtěla jsem sice zrecyklovat ty loňské, ale zrovna jsme byli v obchodě, kde měli svíčky tak akorát) = 125 Kč. A toť vše. Jinak v Praze na trzích se věnec z chvojí prodává za 120 Kč, hotový věnec pak za 450 Kč.

Většina bude tvrdit, že kupovat si zahradní ohniště na podzim, když už je doba BBQ za námi, je hloupé. Za mě je naopak podzim ideální – počasí je na oheň mnohem příjemnější (kdo chce dělat oheň ve 30°C?!) a tma je už v pět, takže i s dětmi je to paráda, protože co jiného na zahradě v té zimě. Ano, není to na dlouhé romantické sezení u večerního ohně, ale na odpolední pálení dřeva (o co jiného těm dětem jde) ideální. Navíc děti chtějí stejně jen opékat buřty, takže žádné dlouhé pálení nemusíme dělat.

No a nebyli bychom to my, kdybychom si nekoupili něco echt – podporujeme české kováře – ohniště přímo od kováře. A s vidinou grilovačky jsme si k tomu koupili i rošt. Teď už jen sehnat dřevo.

Jaké dřevo mohu brát z lesa zadarmo na otop, je to vůbec možné? (Obecné dotazy čtenářů)


Podle platného lesního zákona má každý občan právo v lese sbírat suchou, na zemi ležící klest. Za klest se považuje přirozený opad větví a zbytky po těžbě, které nemají na silnějším konci větší průměr než 7 cm bez kůry.

LesyCR

No a když už to dřevo budeme mít, kam s ním. Dost na tom, že musíme vymyslet i uskladnění ohniště, aby přes zimu a v dešti zbytečně nerezlo, asi si bude muset zatím vystačit s plachtou z Alzy. … Nakonec to dopadlo tak, že jsem vyrobila stojan na dřevo ze zbytků palet a zakryla částí staré plachty (tu novou z Alzy si šetřím 🙂 ). Takže plachta je na střeše a na bocích, vzadu jsou jen šprušle a je to u stěny garáže. Bohužel mi stříška vyšla krátká, chtělo to o cca 10 cm větší přesah vepředu, aby nepršelo na podlážku ve předu. Nebo tam alespoň udělat větší přesah plachty. Druhý neduh je sklon stříšky – vodorovná je samozřejmě na nic, chce to mírný sklon dopředu. Tedy ideálně dozadu, ale tam je stěna garáže, takže jsem to zezadu podložila cihlami a je to.

Jede návod za všechny: Stojan na dřevo ze starých palet.

Jo a dřevo? To si zatím bereme z chaty 🙂 Díky.

Při psaní článku o šití rukavic jsem zjistila, že jsem se odklonila od tématu a volně pokračuji svým rozhořčením o nabídce druků a nýtů v českých online obchodech :-). Tak jsem to vyňala a pokračuji s tím zde. Hned, jak jsme se přestěhovali, jsme chtěli ohniště, a s tím je spjato i dřevo a jeho sekání. Tudíž jsme, ještě bez ohniště, koupili sekyru. A protože ji prodávají bez pouzdra, musela jsem jedno vyrobit, abych se nebála nechat sekyrku v zahradním domku jen tak „pohozenou“. Nejjednodušší mi přišlo, prostě kousky kůže secvakat druky a je to. Mám hromadu všeho možného, tak jsem se to jala zase zkoumat.

Pokračovat ve čtení