Opět jedna víkendová akce s klukama ze Zažij vodu. V sobotu se jela Teplá (která protéká Karlovými Vary), v neděli Střela. V sobotu jsme bohužel nemohli, protože jsme vyprovázeli Eli na školu v přírodě, ale na neděli jsme vyrazili. Bohužel měl Maty rýmu, a tak jsme ho nechtěli dávat nikomu na hlídání. Takže se Vláďa obětoval a místo na vodu, vzal Matyho na houby. Ale i tak si to kluci v lesech okolo Střely užili. Našli i nějaké bouldery :). A houby také.

Pokračovat ve čtení

O rakouské Salze jsem ledacos již slyšela, ale protože dřívávějc, když jsem jezdila na laminátové kánoi, byla tato řeka pro mě nedostupná, více jsem se o ní nezajímala. Tehdy jsem to vnímala, jako divočinu pro kajakáře. … No a letos, po 4 měsících nijak intenzivního kajakaření jsme se na ni (pod dozorem instruktorů za Zažij vodu) vypravili i my s Vláďou. Vláďa prozatím na svém nafukovacím packraftu, já na půjčeném plastovém kajaku Spade Black Jack.

Na rozdíl od ostatních jsme “opovrhli” společnou dopravou, hlavně tedy z toho důvodu, že táhnout se s naší bagáží (na rozdíl od ostatních máme většinu výbavy vlastní) na místo srazu na Černý Most by pro nás bylo zhola nemožné. Takhle jsme si nabalili auto až po střechu a vyrazili. Škoda hodinové zácpy v Praze, jinak by cesta docela dobře utíkala. Do kempu ve Wildalpenu jsme dorazili kolem 23 h (takže kolem 6 h jízdy). V kempu to stále žilo. Hodně byla slyšet čeština :-). Kupodivu na rakouské řeky jezdí prý více Češi, než Rakušani. Po chvilkovém hledání jsme našli naše zarezervované místo (byli jsme z naší výpravy první) a při čelovce a v mokré trávě se jali stavět náš stan. Zabydlet se a spát. Ostatní dorazili asi mezi druhou a třetí, což je prý jejich klasika. Následně si snad až do necelé půl páté povídali, tak jsem je v leže odposlouchávala 🙂 Nechápu, jak pak mohou ráno vstát.

Pokračovat ve čtení

Další dvě parádní letní akce. Původně to vypadalo, že Vláďa pojede do Švýcarska na dovču s Honzou a já s dětmi budeme výletovat doma po okolí. Ale z dovolené nakonec sešlo, a tak jsme do Vrbného jeli. Krásně to vyšlo, protože o víkendu byl kajakářský kemp od Zažij vodu, a na to navazovaly tři dny paddleboardového kurzu na kanále. Navíc jsme využili (zneužili 🙂 ) možnosti spát pěkně v posteli u známých v Křemži, což je od Vrbného (na okraji Českých Budějovic) přibližně půl hodiny autem. Vláďa tak mohl během mého kurzu “doma” v klidu pracovat a neplýtval na můj kurz dovolenou :-).

Kajaky byly super. Kanál ve Vrbném je o něco širší, než Brandýs, na kterém normálně jezdíme, a také na začátku a na konci jsou klidnější úseky, vhodné pro začátečníky, jako jsme my. Jo a navíc jsme se přihlásili na Salzu, takže jsme tohle brali jako dobrý tréning. Vláďa statečně začal na kajaku, ale poté, co se mu nepovedlo několik přejezdů, kdy skončil hlavou dolů a pak trvalo věčnost, než kajak vylil, to vzdal to a šel si nafouknout packraft 🙂 Pak už mu to šlo dobře. To já jsem to zvládla bez cvaků a měla jsem z toho fakt dobrý pocit. Navíc počasí docela vyšlo.

Pokračovat ve čtení

Jak Vláďa pořád nemůže najít parťáka na ty jeho dlouhé rogainingy a v září zrovna je jeden kratší (kde bych to s ním i zkusila), rozhodla jsem se vyzkoušet svoji chodeckou kondici (když jsme teď bez dětí) a navrhla nějaký výlet, který by měl kolem 20 km. S dětmi chodíme třeba kolem 10 km a zabere nám to celý den. Nejdelší jsme zatím dali na Kleť, to bylo 16 km a to bylo už docela dost. Takže idea byla dojet někam vlakem a jít domů 🙂 Vláďa mi dal na výběr buď Kralupy nebo Okoř. Do Kralup je od nás lepší spojení, tak bylo rozhodnuto.

Pokračovat ve čtení

Po testování packraftů na Vltavě (během 1. povodňového stupně) se nakonec (na místě) Vláďa rozhodl ho koupit. Následně jsme v květnu sjeli poslední 10 km úsek Jizery. No a pak jsem řešila, jak to Vláďu nejlépe naučit. Ono na klidné vodě (což Jizera je) se to učí hůř, než když to teče. Tak jsem se mrkla na stránky kanálu v Brandýse a odtamtud jsem se dostala na stránku Zažij vodu. Tak jsem jim napsala, jak to je s možnými kurzy a ono hned víkend na to jeden probíhal. Tak jsem nás hned přihlásila a bylo. Vhodné pro začátečníky i pokročilé.

Pokračovat ve čtení

Nevěřila bych, že tak brzy (1,5 roku po návratu do Čech :-)) pojedu s Vláďou na závody (když uvážím, že nemám vůbec nasportováno). Ale slovo dalo slovo (Vláďa se zná s organizátorem, který navíc bydlí nedaleko nás), covid pomalu ustupuje, tak proč ne. Ale Vláďa mi musel slíbit, že to pojedeme na pohodu (ono by to ani jinak nešlo). A ještě jsme se museli u organizátora dovolit jet v kategorii Jasoň (to je totiž pro začátečníky). Až zpětně jsem si dohledala výsledky a zjistila, že už jsem to 3x jela v kategorii Drsoň! 😀 To je povedené. Pamatuji si jen ten první rok (2007), kdy jsem to kvůli Vláďově nemoci, jela s kamarádem Karlem. Kdo chce, může si nastudovat pravidla zde. Ve zkratce jde o orientační závod na horských kolech s vloženými dalšími atrakcemi. Jak název závodu napovídá (pro znalé), celé to je s poctou Járovi Cimrmanovi. Jo a jak pročítám zpětně historii, tak si na ročník 2008 vzpomínám :-). Letošní “živé” kontroly byly s ohledem na covid vynechány (alespoň v Jasoňově kategorii). Jen na začátku byl běžecký orienťák a mimo měřený čas plavba na paddleboardu. A následně u každé kontroly na kole i cimrmanovská otázka – poznávačka divadelních her.

Pokračovat ve čtení

Tak na konci roku sportovní aplikace Endomondo končí. Používám ho od roku 2013 a nyní nadešel čas poohlédnout se po něčem novém. Požadavky:

  • Aby to mělo verzi pro PC Win i pro Android
  • Aby to umělo sporty jako: chůze, koloběžku, kolo, posilování (workout), něco jako bojová umění/sebeobrana, plavání, běžky, apod.
  • Aby se dala jednoduše manuálně přidat aktivita, kterou jsem přímo aplikací neměřila – typicky workout – docvičím, zapíši.
  • Aby se dala manuálně přidat odjetá trasa. Občas zapomenu aplikaci spustit, tak to prostě následně “dokreslím” na mapě a čas odhadnu.
  • Statistiky – Endomondo má krásně dělané statistiky – zvolit si mohu konkrétní sport (nebo několik, či všechny) a časové období den/týden/měsíc/rok.
  • Ideálně zadarmo. Ale pokud by to fungovalo, jak si představuji, tak si za to klidně připlatím.
Pokračovat ve čtení

Po dlouhých třech letech jsme se opět podívali do Vidnavy v Rychlebských horách. Cesta tam (a zpět) zabere sice dost času, ale příroda tam je krásná. Ubytováni jsme byli v apartmánu v rámci Vidnavského muzea, takže nás na chodbě vždy vítala jelení a kančí hlava.

Nemohli jsme nevyzkoušet Rychlebské cyklotraily. Na těžší než modré (lehké) tam zatím nemám. I Superflow byl už fialový (mezi modrou/lehkou a červenou/středně těžkou) a to už bylo na hraně.

Jinak jsme podnikli výlety na Borůvkovou horu, k Nýznerovským vodopádům, na Reichenštejn (alias hrad Rychleby), na Čertovy kazatelny a na Tančírnu (Račí údolí), do Jeseníku i na zlatonosný potok.

Na závěr pobytu jsme si s Vláďou vyjeli na Smrk. Jako výlet pěkný, nezmokli jsme, ale profil tratě jako ve Švýcarsku – tzn. to moc nemusím.

V Curychu jsou koloběžky Micro velice oblíbené. Prckové, jen co umí vzpřímeně stát, na nich drandí všude. Před školami jsou ve stojanech kromě množství kol i požehnaně koloběžek. A není tedy divu, že Eli o koloběžce mluví již tak rok a půl. Já byla ale vždy zásadně proti, hlavně kvůli střídání nohou – nechtěla jsem, aby byla Eli kvůli jízdě na koloběžce nějaká zkřivená. Navíc jsme to nikdy neměli nikam daleko, takže nic.

Pokračovat ve čtení