Na web scrapping se narazilo na mém jednodenním kurzu od Czechitas. Tak mi to teď po pár týdnech znovu přišlo na mysl, když člověk tak uvažuje, jak nejjednodušeji získat data z internetu (např. při pravidelném procházení inzerátů, ať už se týkají čehokoli, viz třeba realitní Flat zone).

Web Scraping (also termed Screen Scraping, Web Data Extraction, Web Harvesting etc.) is a technique employed to extract large amounts of data from websites whereby the data is extracted and saved to a local file in your computer or to a database in table (spreadsheet) format.“

No a vzhledem k tomu, že na mé oblíbené Udemy měli opět slevy, mám do zásoby opět další kurz: „Modern Web Scraping with Python using Scrapy, Splash, Selenium“.

Maty má rýmu … a k tomu teplotu … jak ji měříme? Rukou a kontrolou barvy :/. Náš jediný, stejnak ne moc funkční teploměr, nemůžeme najít. Máme Microlife NC 100 a v žebříčku teploměrů https://www.sutffio.cz/bezdotykove-teplomery/… se umístil na 3. místě … a podle mě je na nic. Naše další dotykové teploměry s různými náhražkami rtuti jsou k ničemu. Tak koukám, co je nového na trhu. Lákal by mě teploměr, který měří teplotu v uchu, ale laikovi se prý nikdy nepodaří použít ho správně. Fakt nechápu, že v dnešní moderní době je takový problém sehnat něco rozumného, co bude teplotu přesně měřit.

Pokračovat ve čtení

Poté, co jsem na výstavě For Garden v Letňanech nenašla žádnou novou inspiraci, vrhla jsem se na „pergolu“ dle možností z internetu. Vše jsem si teoreticky nastudovala (zde). A v praxi to zabralo den stavění 🙂

Ono to asi není pergola tak, jak by si to někdo představoval, ale na internetu se to pod tím slovem objevuje a prodává, takže tomu budeme říkat pergola. Hlavní využití – opora pro ostružinu, která se k nám od sousedů pne (je hrozně dobrá a nemá trny). Zároveň by to mohlo, až to bude zarostlé, trochu stínit, takže by na rohovém posezení na zahradě nemuselo být až takové horko. Navíc do budoucna by se dal postavit ještě třetí sloup do dalšího rohu posezení a tím by se dala vytvořit trojuhelníková stříška, ať už opět jen pro pnutí rostlin nebo nějakou moderní protisluneční plachtu. Nechtělo se mi totiž ani vrtat do stěn posezení, kdy jedna stěna patří jedněm sousedům a druhá druhým, tak do kachlí posezení. Tudíž nám chybí prostor pro čtvrtou nohu a volila jsem toto nejméně invazivní řešení.

Pokračovat ve čtení

Tak šiji nové roušky, teď mám nastřiháno na si 15 dalších, na jaře jsme je moc neužili, když jsme byli jen doma nebo na zahradě. Elišce jsem ke kočičkovým rouškám ušila i sukni.

Na poslední chvíli opět zrušili zájezd do Německa. Německo dalo ČR na červenou listinu tři dny před jejich odjezdem. Smůla. Tak to mělo být nahrazeno projektem ve škole. A den před konáním zase onemocněla němčinářka. Tak to potom doženou během německého kroužku někdy později.

Pokračovat ve čtení

Tak jsem se s těžkým srdcem rozloučila s Win 7 na notebooku a mám teď desítky. Pozitivní na tom je, že jsem vše „vyházela“ (přesunula na externí disk) a mám tak čisto. I tak zabírá nová instalace skoro polovinu disku :-/. Za pár dní mě čeká kurz o datové analýze, tak je načase nainstalovat si pár aplikací, abych to pak nemusela dělat na místě. Člověk si to tak teď třeba nezaneřádí tak, jako to bylo v konečném stavu ještě před měsícem. Takže co instaluji jako první?

  • Brave – internetový prohlížeč.
  • Mozilla firefox – protože ne vždy Brave funguje.
  • Atom – textový editor. Vzhledem k tomu, že jsem ho používala i na Python, tak mu dávám prozatím přednost před oblíbeným PSPadem.
  • Anaconda – Python distribution
  • Total Commander – file manager. Používám již léta a není důvod to měnit.
  • Visual Studio Code – code editing.
  • Dropbox for PC – datové uložiště.

No a to je zatím vše. Jo, na datovou analýzu si musím nainstalovat PostgreSQL, QueryPie a Tableau.

Rajče už se lokálně ani neinstaluje, což je škoda, ta online verze je divná.

MS Office nainstaluji, až to bude nutné. Mám je na PC, tak to asi bude stačit.

Po hektickém červenci nadešel odpočinkovější srpen. Na začátku byla Eli týden na příměstském táboře ve Střešovickém Oříšku – hlavním tématem byl Pražský hrad, kam si děti denně dělaly výlety. V tomto týdnu jsme měli základnu u Babi N. a dědy J. ve Střešovicích, takže to Eli měla ráno na tábor kousek. S dědou jsme s Matym trénovali jízdu na kole. Maty je nyní zas o trošku rychlejší, než na odrážedle, takže mojí chůzi musím občas proložit během. Obzvlášť v Káraným už z toho jsou pak pěkné výlety – Káraný – Čelákovice most – Toušeň most – Káraný. Naštěstí u Toušeňského mostu je stánek Oddechoff, takže celých 6 km mohu děti lákat na zmrzku a hranolky, jinak by se mohly šprajcnout. Celkem je tento okruh 8 km. A druhý parádní okruh s motivací v půlce je zmrzlina u Vosího hnízda v Boleslavi. Od nás pěkně po modré. Repelenty s sebou. Podle zvolené trasy to je opět 7-8 km.

Pokračovat ve čtení

S naším zahradním posezením musíme něco udělat – je na přímém sluníčku, bez stínění. Takže se tam nedá sedět. Jo jo, ti, co se rádi vyhřívají na sluníčku by to užili, ale to sluníčko se hrozně leskne při čtení na mobilu 🙂 Takže zatím jsme to vyřešili tak, že k našemu balkonovému stolečku, který jsme si přivezli ze Švýcarska, jsme dokoupili ze stejné sady židličky (jo jo, IKEA je všude stejná 🙂 ) a to si vždy rozložíme ve stínu, takže většinou před nebo vedle garáže. I tím, že zahradu sdílíme, jsme spodní posezení přenechávali sousedům, i když tam moc času netrávili, hlavně tehdy, když my už pomalu spali.

Pokračovat ve čtení

Další z „odkladových“ „článků“, kde si chci de facto jen odložit šikovné odkazy, aby mi nezavazelo miliony záložek v prohlížeči (miliony ne, ale 50 jich mám otevřeno běžně, v telefonu to je pak kolem 2×100 – v každém prohlížeči stovku).

Po rouškách (1, 2, 3) přišlo pár dalších šicích pokusů. Nejoblíbenější jsou obaly na knihy a kraťasy (z plátna a úpletu). Zkusila jsem i dětskou sukni z 16 segmentů, to je ale taková piplačka, že to už jen tak znovu nezkusím. A s blížícím se začátkem Máťovy školky je můj další projekt „kapsář“ do školky.

A teď ty odkazy:

Díky rouškám jsem v březnu opět oprášila šicí stroj a ačkoli nejsem případ, který by našil stovky či tisíce roušek (myslím, že jich bylo tak do dvaceti), i tak jsem z odvedené práce měla radost a nenápadně jsem pokukovala po něčem dalším, co bych si vyzkoušela. Když totiž navíc zjistíte, jak se na stroji třeba zapošívá, tak to jde hned lépe od ruky.

Pokračovat ve čtení

Teda ten čas letí. Naposledy jsem psala, jak prázdniny začínají a za chvilku budu psát „a to je konec léta“. Červenec jsme si, na rozdíl od srpna, pěkně a hekticky naplánovali. Začali jsme týdnem ve Vidnavě (kola, pěšky), dva dny pauza, oslava Eliščiných 7. narozenin na chatě, kde se úplně neplánovaně a náhodou (tedy babička J. to trochu rozhlásila a sezvala) sešly další 4 holčičky v okolí, které s Eli slavily, jinak by to bylo pojato čistě rodinně, pak Kašperky (u Eliščiny kamarádky ze školy), následně byla Eli sama s babi J. a dědou R. na Seči. Tento týden strávila vlastně celý v bazénu :-D. Pak nám odpadl víkend u příbuzných u Brna, kam jsme měli jet rovnou ze Seče. Pak dva dny oddech doma a následně 4 dny v Jeseníku u kamarádů ze Švýcarska. Jeden den jsme si navíc udělali výlet k Opavě, kde v té době byli naši další kamarádi ze Švýcarska 🙂 Všechny jsme moc rádi viděli. V Jeseníku nás děti překvapily, že docela bez remcání zdolali Smrk (1127 m n.m., nejvyšší hora Rychlebských hor. Během měsíce jsem tu již po druhé – minule jsme si sem udělali s Vláďou výlet na kolech, když jsme zrovna byli ve Vidnavě) – 12 km. Maty jel většinu cesty, až na bahno a kořeny, na odrážedle.