• Silvestra jsme, po dvouleté pauze, strávili opět u kamarádů kousek u Úval. Prošli jsme se tradičně ke stužkovému stromu splněných přání a 1.1. v 1 h po obědě už mohl Vláďa lézt s káranskými otužilci do Jizery.
  • Konečně jsem dodělala “30 days of Python” – takovou měsíční Python nalejvárnu. A světe div se – první zmínka zde na blogu byla přesně před rokem! Ale začala jsem až v červenci, takže mi to trvalo jen půl roku :-D.
  • Prosincový Advent of Code jsem zabalila 29.12.21 – chybí mi stále 11 úkolů. A nutno podotknout, že čtyři zadání jsem ani nedočetla.
Advent of Code 2021. Napoprvé to náhodou nedopadlo nejhůře. Jsem jsem kvůli tomu nestihla vlastně napéct žádné cukroví 😀 (nechybělo nám).
  • Ježíšek mi nadělil Garmin Venu 2S místo mých stávajících Samsung Galaxy Watch. Pro Samsung mám slabost, ale poslední půlrok nefungovaly dle mých představ. A to jsem ještě ani nestihla na Samsung sepsat recenzi (a sundat krycí fólii sklíčka!). Úspěšně se mnou prošly migraci z aplikace Endomono na MapMyRun, ale poslední aktualizaci v létě nějak nerozdýchaly a s MapMyRun přestaly fungovat. Navíc jejich výdrž cca jeden den je přeci jenom otravná. A není to tak, že by se jejich výdrž časem snižovala. Takhle to bylo prostě od začátku. Garmin se tváří, že s MapMyRun spolupracovat bude. Prozatím tedy v mílích :-), snad se mi časem podaří najít nastavení a předělat to na kilometry. Jo a taky mě Garmin čas od času nabádá, ať zvednu zadek a jdu se projít – to je tedy trochu otravné :-). Má ale třeba i zabudovaný oxymetr (měření obsahu kyslíku v krvi), což se v dnešní době hodí.
  • Úplně jsem zapomněla vynulovat čítače úspěšných článků. Překvapivě se, stejně jako rok předtím (jen 2x tak velkou návštěvností), stal vítězem článek “Ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu“. Evidentně se za ty dva roky nic k lepšímu nezměnilo.
  • Jak si na tom stojí mé Udemy kurzy? Loňský (tedy vlastně předloňský) stav je zde, aktuální níže. Na MySQL jsem vůbec nešáhla, na Python for Financial Analysis také ne, takže je tu ani neuvádím. Můj nejstarší kurz (který jsem začala jako první) 2020 Complete Python Bootcamp: from zero to hero – měl k 11.8.2020 – 37 % a teď (4.1.2022) má 60 % . Od toho jsem si dala pauzu a přešla na kurzy od Jose Salvatiera, což je nesmírně sympatický chlápek (ze Skotska), který navíc vypadá jako Harry Potter 🙂 Jeho kurzy jdou opravdu do hloubky.
Mé rozkoukané kurzy na Udemy.
  • Zjišťuji, že nejenže nemám hotovou fotoknihu za rok 2021, ale asi ani za rok 2020! Minimálně ji nemohu najít :-/ Tak jsme si alespoň při hledání s dětmi prohlédli fotoknihy, které dostaly při odchodu z jeslí :-).
  • Nejen můj stařičký notebook, ale i stolní počítač mají evidentně svá nejlepší léta za sebou. Samovolně se uprostřed pracovního dne vypnou, případně to ráno tvá i několik minut, než naběhnou. Tak mi Vláďa vybral nový, naprosto cool “stolní” mini počítač – je velký 17x17x4 cm!! Mám ho na stole a je jen o něco větší než dva externí disky na sobě 🙂 A Vláďovi zazářila očička, když mu to nabídlo mi tam dát Windows 11. No nevím. Zlatá XPéčka 🙂 Přijde mi to, jako včera, kdy jsem dělala velké promazávání počítače před odjezdem ze Švýcarska. Nejvíc místa mi zabírají fotky, sem tam mám nějaký dokument a programování, jinak vlastně ani nic, takže přenos dat na nový počítač nebyl tak hrozný. Dorazila s tím i nová klávesnice, tak ji testuji. Trochu mi přijde, že mi prsty zakopávají o klávesy, ale dle Vládi je tišší.
  • Už v prosinci (nebo listopadu?) jsem začala šít koníky na tyči. Mé výtvory a postupy můžete “obdivovat” zde a na rajčeti zde. Objednávky neberu, jen do E. třídy jich mám 8 :-).
  • Plánujeme, na jakou vodáckou akci zase letos vyrazíme (Zažij vodu a jejich kajakové kempy, závody ČPV).
  • Plánujeme paddleboardy na Pálavě.
  • Otevírám(e) (Vláďa dělá mrtvého brouka a “jen” kupuje ty deskovky, které nemáme kdy a s kým hrát) Půjčovnu deskových her U Marků (umarku.cz/deskove-hry/). Trochu to je, jako s tou Hospodou na mýtince – otevřeli si půjčovnu, ale chodili jim tam lidi 🙂 No uvidíme (zatím to nehrozí, Google nás neumí vyhledat :-D). Snad z toho nebude moc velký vejvar, ať to ještě nemusím danit! 😀 (rodinní příslušníci mají slevu, případně mohou platit vínem :-)).

Fotky zde (heslo).

Na konci října jsme doinstalovali všechna tři krmítka. Ptáčkové se toho rychle domákli. Kromě hejna sýkorek, tu máme všudypřítomné straky (ty u sousedů dojídají vždy žrádlo po kočkách) a také hrdličky. Rekord v návštěvnosti velkých ptáků prozatím 5 hrdliček a dvě straky najednou. A všichni bez rozdílu (i kočky) se rádi napijí nebo se vykoupají v našem přízemním “pítku” (velký podtácek pod kytky, který se deštěm samovolně plní, případně tam sem tam nalijeme čistou vodu). Jeden nevšední návštěvník byla drzá sojka – hrdličky a straky, které jsou na krmítko moc velké, v poklidu zobou to, co je na zemi. Sojka? Tak se bez skrupulí zavěsila na krmítko a brala, co se dalo.

Pokračovat ve čtení

27.9.2019 (dopisováno pak 01/2021)

Jak jsem se přistihla, tak někdy v koloběhu dne, sledování odjezdů autobusů, sledování vyzvedávacích časů dětí, vaření, úklid, vyplňování dokumentů, atd., tak nemám leckdy ani chuť na jídlo. Ale hlad se nakonec dostaví, že ano. Proto jsem se rozhodla zkusit tekuté jídlo a uvidíme. Na tomto trhu nemám přehled, a tak jsem dala na reklamu, že.

  • Mana. Někde na mě vykoukla reklama na Manu, tak jsem si ji přes Mall (spolu s Alzou mé nynější oblíbené obchody 🙂 ) objednala a u Eliščiny školy vyzvedla. Chuťově to není tak hrozné (šla jsem najisto do čokopříchutě). V šejkru se mi to moc rozmíchat nepodařilo (kousala jsem pak do hrudek prášky, navíc se studeným mlékem nic moc), takže pro příště jsem to dávala už do smoothiemakeru a dobrý. Navíc vodu nahrazuji mlékem (vlažným). Koupila jsem si jen startovací balíček na otestování. Nyní hledám další alternativy a provnám cenu a složení. O Maně se dá najít ledacos. Například zde či zde. Na porci to vychází na 47 Kč. Někomu to sedne, někomu ne. Nemyslím si, že to je tak hrozné. Není to tak, že bych od rána do večera pila jen tohle, je to 1-2x týdně na oběd a až si sedne týdenní rozvrh rodiny, tak ani to ne 🙂
  • Jako další jsem vygůglila, ale nevyzkoušela, goodly (porce za 35 Kč).
  • A další je Anapur (mnou nevyzkoušeno), recenze – srovnání s Manou
  • Srovnání tekutých náhrad jídla
  • Drink od Mixit. Ten jsem vyzkoušela, opět jejcih výběr příchutí a obecně mě to nijak nezaujalo. Rozhodně ne ta jejich kávová příchuť, myslím, že borůvka či jahoda nebo banán s vanilkou ušel, ale není to tokové to JO, TO JE ONO. Porce vyjde cca na 41.5 Kč.

Závěrem – když nestíhám, tak to řeším ve výsledku kafem, banánem, jablkem, nebo tím, co mám v batohu, což s ohledem na děti bývají oříšky a suchary nebo krekry.

Jsem druhý víkend bez rodiny v Curychu, byt snad zrovna prochází generálním úklidem, žádné další povinnosti na krku, tak hurá na kolo. Z mé 2000m challange (vyjet na silničce na všechny švýcarské silniční pasy, co mají přes 2000m n.m.) mi zbývají poslední 3 pasy. Všechny ve Valisu a hrozně z ruky. Nakonec se rozhoduji pro Gross Sankt Bernard, jelikož je z nich nejvyšší. Mimo jiné, je to třetí nejvýše položený silniční pas ve Švýcarsku.

Pokračovat ve čtení

(Küsnachter Tobel / Küsnacht Ravine Walk)

Jako snad pokaždé v červnu, je i tento výlet inspirován blogem na Swiss Family Fun. Již dlouho jsem se chtěla na toto minipohoříčko mezi curyšským jezerem a Greifensee podívat. A Forch je tedy ideální startovní bod. Navíc sem vede z nádraží Stadelhoffen onen tramvajovlak S18, takže parádní raritka, kterou ukázat české návštěvě H+H.

Pokračovat ve čtení

Sobota (16.3.2019)

Dopoledne jel Vláďa s dětmi na trh a já tak mohla v klidu uklízet. Odpoledne vyrazil Vláďa na dlouhý cyklovýlet a my jsme jeli do Oerlikonu do Indoor hřiště. Byli jsme tam ale mnohem dřív než sousedka s Vojtíškem, a bylo hezky, tak jsme ještě byli na hřišti, a až dorazili, šli jsme blbnout dovnitř. Je to ale hlavně pro děti do pěti let, takže pro Eli trochu nuda, ale vyhrála si. Kromě nás tam už moc dětí nebylo. Maty zase začal ožužlávat kde co, takže předpokládám, že rýmu, která se u něj vzápětí rozvinula, chytil tady z nějaké hračky.

Pokračovat ve čtení

Díky nastřádané dovolené jsem měla volno již od 14.12. Takže týden “volna” ještě před Vánocemi. Děti měly ještě školu a školku až do pátku, takže do Čech jsme jeli až v sobotu. A průběh oslav klasika. Jedna babička s dědou, druhá babička s dědou, další příbuzní … S Eli jsme si dali jednu únikovou hru v Džungli (Karlín), unikli jsme jen tak tak 🙂 No a další návštěvy jsme museli odvolat, protože u Eli se projevily neštovice. Kromě dvou prožvaných dní a nocí to mělo dobrý průběh a vydržela se nedrbat. A samozřejmě, jen co jsme se vrátili do Curychu (až 12.1., nechali jsme si ještě jeden týden v Praze, aby se Eli komplet zotavila.), tak to propuklo u Matyho. Ten se chudinka drbe o poznání víc.

Jinak dárků jsme dostali šíleně moc. Já dostala vše, co jsem chtěla. Eli byla nadšená třeba z meče nebo převleku pro princeznu Jasmin. Také jsme si nadělili další koleje a mašinku pro dřevěnou vláčkodráhu a s tou teď s Matym blbneme doma, když ven nemůžeme.

A také jsme dostali další deskové hry. Máme všechny hry napsané na seznamu, který se snažím udržovat kompletní, ale sem vám ho dát nemohu, protože to asi nejde. Rozhodně nijak jednoduše jako třeba obrázek. (tak už jsem na to přišla – seznam je zde)

Tak jako každý rok touto dobou jsme se všichni (kromě Matyho) zúčastnili Mikulášského orienťáku kousek od Zugu. Sešlo se to tak, že u Matyho v jeslích byl na dnešní den naplánován také Mikuláš a k tomu … i možnost tam děti nechat již od rána! Paráda! Takže Maty byl v jeslích a my jsme na poledne jeli závodit. Letos poprvé (od r. 2013 jsme tu již po 5.) jsem šla “dospěláckou” trasu, zatímco Vláďa šel s Eli dětskou (dlouhou dětskou), na jejíž trase je Mikuláš.

A jak se šlo mě? Ano, šlo, protože jsem naposledy běhala tak před deseti lety. Šlo se dobře. Až na první kontrolu, která byla špatně zakreslená a kterou jsem tak hledala o 5 minut déle, než jiní, jsem vše našla v pohodě. Sem tam jsem si z kopce i popoběhla. Pršet nezačalo, nemrzlo, takže paráda. Nakonec jsem se časem 1 h 19 min posunula samozřejmě až na konec startovního pole (ne úplně na konec) a 7,4 km.

K Máťovi jsme to nestíhali, naštěstí tam mohl dorazit děda – začínalo se malým “barem”, my to na Mikuláše stihli. Takže po dnešku má Maty balík oříšků a čokoládiček a eli pro jistotu dva 🙂

Dnes naštěstí nic vážného. Ale každý jistě má nějakou tu vlastnost počítače, která ho štve, ale nemá čas to zrovna měnit. Kde v těch milionech nastavení je zrovna to či ono konkrétní. Tak jsem se na to ale vrhla. Taková blbost – chtít, aby počítač usnul, když zaklapnu notebook. Našla jsem, dobrý, funguje. Za minutu koukám, že je zase vzhůru! No jistě, to ta ťuňťa myš. Jen se jí člověk dotkne, tak se počítač vzbudí. Jindy, když ho chci vzbudit, tak samozřejmě na nic nereaguje a musím jít přes power čudlík. No řešení je zde.  Ještě, že pan Gúgle vždy ví, jak na to. Sama bych se asi (asi jo, ale trvalo by to) přes všechna ta okna k výsledku neproklikala. A mohu jít dále uklízet.