Čas letí, hrozně letí. Než se človek naděje, tak měsíc a půl je v tahu. A proč zrovna měsíc a půl? Přesně pře 43 dny jsme si totiž s Míšou pochutnávali na dobrůtkách na šumavské bio farmě zvané U Štěpána (http://www.biofarmavojetice.cz/).

Pokud sledujete, lépe řečeno sledovali, pořad Ano šéfe!, tak jistě víte, o kom je řeč. Takže ano, ne šéfe, ale ano – byli jsme tam! 🙂 A nutno říct, že jsme se oblizovbali za ušima úplně stejně, jako pan Pohlreich. Kuchyně vážně skvostná a navíc za velice rozumné ceny! Co víc si může hladový turista přát, že? 🙂 Vlastně vím, co si má přát – chce to, aby U Štěpána zrovna měli volné místo, kam byste si sedli 🙂

Ale pojďme k našemu menu. Jako předkrm jsme si dali jejich domácí škvarky s rozpečenou bagetkou. Škvarečky přinesli na pěkné hromadě domácího sádélka, které také nebylo vůbec špatné, ale z mého pohledu na škvarky zdaleko nestačilo. Míša si jako hlavní chod dala hovězí jehly (well done) obložené zeleninou, já jsem neváhal ani minutu a objednal si hovězí steak (rare) s hříbky a štouchanými brambory. Pokud budu hovořit o svém steaku, tak lepší jsem asi nikdy nejedl. Masíčko mělo skvělou chuť, ačkoliv střed byl řádně syrový, tak z něj netekla žádná krev, no prostě lahoda! To Míša se bohužel trošku zbytečně zalekla a její well done, byl doopravdy well done, takže ve finále si stěžovala, že to je zbytečne vysušené, ale jinak v cajku. No jo no, za chyby při objednávce se platí 🙂 Ze zákusků nás nic moc příliš neoslovilo, tak jsme ho pro jednou oželeli a spokojili se jen s masem 🙂

Na závěr se snad již jen zopakuji, že návštěva U Štěpána vážně stála za to a budeme-li se někdy opět vyskytovat v jeho okolí, tak zkusíme opět zavítat – snad budou mít nějaký to místečko volné.

Tak tu máme konečně další zápisek z kulinářských požitků, které nám matička Praha může nabídnout. Na první z nich jsme se nechali zlákat článkem z přílohy Hospodářských novin. Restaurace Monarchie

v pasáži Lucerna se totiž dle článku může chlubit lákavou lokalitou, vytříbeným menu, příjemným a stylovým interiérem a velmi slušnými cenami. A podle mého názoru to vše opravdu splňuje. Interiér je vyzdoben erby starých nejen českých šlechtických rodů, což dá vašim očím zábavu na celou dobu, co čekáte na objednávku. Vláďa sem šel cíleně za inzerovaným jehněčím, které si opravdu nakonec dal – „rychle pečené jehněčí kotletky na rozmarýnu a česneku, podávané na paté ze dvou druhů masa“. A to byla dobrůtka. Kdo jehněčí nemusí, tak může šáhnout po jiné stránce menu, třeba jako já po „vídeňském guláši s cibulkou a žemličkovým knedlíkem“. Guláš byl krásně měkoučký a žemlové knedlíky byly zpestřením oproti české klasice „houskový/bramborový“, ale špekové knedlíky ze Staročeské krčmy (viz. zápis Staročeská krčma z prosince 2009) jen tak něco nepřekoná. A aby toho jehněčího neměl Vláďa málo, dali jsme si úplně na začátku z předkrmů „do růžova pečený jehněčí roastbeef s hruškovým chutney“. A na příště jsme si schovali „domácí jehněčí parfait s mandlemi a brusinkovým želé“.

Myslím, že v poměru kvalita/cena, se tato restaurace řadí k tomu lepšímu, co jsme poznali.

Další z námi navštívených restaurací nebylo nic menšího než Café Imperial Zdeňka Pohlericha.

Nikdy jsem uvnitř nebyla, takže mě hned po vstupu uchvátily rozlehlé prostory – přesněji řečeno vysoké stropy a celé obložení provedené v drobné mozaice. A co víc – na to, že to není vůbec levná lokalita, tak zde byla hlava na hlavě. Tomu říkám dobře vedená restaurace. Navíc jsme, alespoň na jídlo, nijak přehnaně dlouho nečekali. Jen malou poznámku na okraj – abyste si nemysleli, že si jen tak chodíme do drahých restaurací dennodenně na večeři – toto bylo u příležitosti Vláďových narozenin a vítání jara :-). Tím, že jsme byli docela velká skupinka, jsme měli možnost ochutnat pěknou řádku chodů. Komu se při čtení budou zbíhat sliny a poslintá si klávesnici, ten ať se na mě opováží něco špatného říct – tímto vás předem varuji, že tam vaří opravdu skvostně. Jak se dá očekávat, patří to k tomu dražšímu, co jsme navštívili, ale po odchodu nemáte pocit, že jste se za své peníze brutálně přejedli „levným“ jídlem. Zde platíte opravdu za kvalitu, nikoli za kvantitu.

Nuže, z předkrmů jsme měli:

A jako hlavní chody:

No a na závěr nemohla chybět sladká tečka 🙂

Myslím, že pan Pohlreich to v kuchyni opravdu umí a hlavně se umí obklopit šikovnými lidmi.
Na nějakou malé posezení bych sem určitě zase zašla.

Tak konečně se dostávám k „zadání“ naší ankety. V průběhu loňska jste si na tomto blogu mohli přečíst naše postřehy z různých restaurací různých koutů Prahy či celé republiky. A na tomto místě by naopak nás zajímalo, který kulinářský zážitek se vám v roce 2009 nejvíce vryl do paměti. A nebojte se rozepsat! Ať máme nějaké tipy!

Tak dodatečně přikládám fotky z vánočních trhů v Norimberku. Jak je z nich vidět, jeli jsme tam hlavně za jídlem 🙂 Ale celková atmosféra byla úžasná. A těch lidí! Neuvěřitelné. Ale nikde se nečekaly dlouhé fronty, měli to opravdu dobře zmáknuté. Rozhodně ta tříhodinová jízda tam a tříhodinová cesta zpět stála za to.

Fotky zde.

Po příjemném dopoledním výletu v Šárce jsme se sjeli do Dejvic někam naobědvat. Před námi bylo ještě nějaké nakupování, tak abychom měli dostatek sil. Po chvilkovém proplétání se uličkami v okolí Vítězného náměstí Vláďa konečně natrefil na Staročeskou krčmu, kde prý kdysi byl a moc si to pochvaloval. Interiér je opravdu laděn do staročeské krčmy, které vévodila velká pec, nechyběla neomítnutá stěna, ovčí kožešiny na dřevěných lavicích a nádobí z hrubého porcelánu. Jen moderní topení umístěné u stěn dojem trošku rušilo.

Ale pohled do jídelního lístku vám dal zapomenout na všechny nedostatky. Kromě toho nám pro začátek přinesli ošatku s chlebem a nefalšovanou škvarkovou pomazánku, pořádně sádelnatou. A co jsme si nakonec vybrali? Vláďa si dal králíka na česneku se špenátem a bramborovými knedlíky a já kančí guláš dušený na jalovci se špekovými knedlíky. Já za sebe mohu říct, že to bylo naprosto výborné. Maso úžasně křehké, omáčka trochu dokysela, ale ty knedlíky! To byla balada. Kam se hrabe špekový knedlík z Břevnovského kláštera! To se nedá vůbec srovnat. Tohle bylo prošpekovaný skrz naskrz. Takže i když to byla pořádná porce, se kterou mi musel Vláďa trochu pomoct, nakonec jsem nechala jen proužky mrkve, které mi tam přistály jako obloha. A Vláďa si králíčka také pochvaloval. Dokonce ho hodnotil výše než „králičí běh, co do špenátu doběh“, který patří k jeho oblíbeným v Břevnovském klášteře. Tuto krčmu tedy můžeme jedině doporučit.

V příloze hospodářek mě zaujal článek o českých muslimech. Samozřejmě mě nejvíc zaujala pasáž o tom, kam se chodí najíst, kde seženou „své“ halal maso (zvířata musí být zabita rituálně a zbavená krve), kde lze ochutnat třeba libanonskou kuchyni a kam na jejich sláďůrky. Takže zde uvádím vlastně takový souhrn adres, ke co dobrého nakoupit.

Tak to mám všechno za sebou – se vším všudy. Promoce v Betlémské kapli proběhla v obdobném duchu jako před dvěma lety má promoce bakalářská. Jen s tím rozdílem, že teď to všichni (kromě mě :-D) mnohem více prožívali, diplom nebyl „jen“ fialový, ale červený (do poslední chvíle jsem opravdu netušila, jestli bude nebo ne, ale vyšlo to) a pan prorektor měl mnohem zajímavější projev. Našim se dokonce tak líbil, že mám za úkol ho sehnat :-D. Po hodinovém „obřadu“, kdy se nakonec v realitu neproměnil můj sen, že až si pro diplom půjdu, tak zakopnu, následovalo hromadné focení každého s každým a následný přesun do restaurace U bílé krávy (www.bilakrava.cz/o_restauraci_cz.htm), kde jsme měli rezervaci pro devět lidí.

Naposledy jsem tady byla kdysi kdysi na Martinův svátek. Kdo nebyl a má rád dobré jídlo a milou obsluhu, tak by se sem měl vypravit. Pan číšník vám přeochotně o všem poví, vše do detailu popíše (na namalované krávě na stěně vám předvede, ze které části je který typ masa a jaký asi bude) a v případě nerozhodnosti něco doporučí. Navíc u vchodu je tabule s informacemi, co vlastně dnes budete jíst – resp. z jak starého býčka a odkud dnešní maso pochází. Prostě do detailů vše profesionální.

Tak abych vás něčím nalákala – na ceny se v tomto případě nemůžete ohlížet – zde jde opravdu o prvotřídní maso výtečně připravené, a jak jsem již zmínila – takto příjemnou obsluhu jen tak nepotkáte. Asi nejvíc popíši, co jsem měla já, protože to mohu za sebe zhodnotit. Jen abych nezapomněla – před předkrmy se na stole objeví zelenina s pažitkovo-jogurotvým dipem a bagety s bylinkovým máslem (nebo mrkvovým?). Takže, jako předkrm jsem si dala pečený kozí sýr s medem a ořechy – za tím se skrýval toust, na kterém byl tak dvoucentrimetrový „plátek“ výborného kozího sýra, to celé zalité medem a zasypané vlašskými ořechy – kombinace ostrého sýra a sladkého medu byla kouzelná. Jako hlavní jídlo jsem zvolila dvousetgramový biftek se sýrovou omáčkou Ambert, což byl steak ze svíčkové s omáčkou připravenou z vína a modrého sýra – výborná kombinace. Maso bylo přesně tak, jak jsem si ho představovala – vevnitř jemně růžové, měkké, s jen velmi tenkou kůrkou, jestli se to tak dá říct. Jako přílohu jsem zvolila zeleninu Ratatouille. A nakonec desert – tiramisu. Opravdu jedinečný gurmánský/gurmetský zážitek. Z další nabídky se na stole před ostatními přítomnými objevily například cibulová polévka, Morvanská šunka, hlemýždi na červeném víně, dvousetgramový pštrosí steak, třísetgramový mix grille (griláda ze tří druhů charolského masa-Faux filet, Onglet a Tranche, koření, bylinkové máslo, ovocný špíz), a podobně.

7.6.2009

Tak jsme po dlouhé době opět zavítali do osvědčené restaurace U Bílého Lva. A stálo to za to.

Ačkoli jsem za sebou měla výlet na kole a měla bych teoreticky mít velký hlad na nějaký pořádný kus masa, zvolila jsem raději dva menší chody a volba to byla více než šťastná. Proto mohu vřele doporučit polévku „Jemný bylinkový krém“ zdobený šlehačkou s lístky čerstvé bazalky – opravdu jemná krémová polévka, kde bylinky dotvářely příjemnou lehkou chuť. A jako „hlavní jídlo“ jsem si vybrala z předkrmů „lososové ragů se špenátem zjemněné smetanou a provoněné česnekovými stroužky“. A to se tedy přesně trefilo do mých chutí – jemný smetanový špenát výborně ladil s kousky měkkého lososa. A mě osobně tato dvě jídla bohatě zasytila.

Vláďa zvolil jako předkrm sice nezdravé, ale dobré (i když jsme shodli se, že jsme již jedli lepší), cibulové kroužky. A jako hlavní jídlo zvolil „lososa plněného špenátem“ se smetanovo-česnekovou omáčkou a jako přílohu si vybral šťouchané brambory. Vypadalo i chutnalo to úžasně. I když porovnáním obou lososů mi chutnaly ty mé měkké kousky více. Ale Vláďa si to pochvaloval. Šťouchané brambory byly také podle jeho gusta a česnekovou omáčku speciálně vyzdvihnul.

A jako desert jsme vybrali (nebo Vláďa si na mé doporučení vybral :-)) „Smaženou skořicovou tortilu s horkými malinami a vanilkovou zmrzlinou ve šlehačkové peřince“. Vtipně to pak komentoval slovy, že tyto „moderní“ deserty prostě nechápe. Šlehačková peřinka se skládala z jednoho malého kopečku šlehačky, k tomu byl jeden kopeček zmrzliny, ale malin bylo podle mě požehnaně a skořicová tortila byla výborná. Ale stejně – není nad pořádný kus domácí bublaniny 🙂

Takže hodnocení vysoké – prostředí příjemné (oddělení kuřáci a nekuřáci), obsluha usměvavá a pozorná.

Tak tu máme po dlouhé odmlce další tip na to, kam zajít na nějaký pořádný kulinářský zážitek. Musím upozornit, že to je zatím neozkoušené, ale nerada bych na to zapomněla, tak si tímto způsobem dělám poznámku. A pokud se tam dostanete dřív než já, tak dejte vědět, co jste tam měli a jaké to bylo, ať je zkušeností více. Takže o co jde? Jak název článku napovídá – o Letenské pirožky. Zaujal mě článek o této prodejničce v hospodářských novinách (http://hn.ihned.cz/c1-37187040-letenske-pirozky), a tak jsem si hned vyhledala o co jde. Tak tedy: Vila Baltika, Kostelní 16, 170 00 Praha 7 (http://www.vilabaltika.cz/default.htm). Co vše můžete nalézt v jejich nabídce? To se vám budou sbíhat sliny: Bagety a pečivo, Banánová bábovka, Brownies, Fikový dort, Hruškový koláč s marcipánem, Cheese Cake, Jahodový koláč, Jantarový dort, Nejčokoládovější dort, Ořechový dort, Pirohy, Polévky, Pomerančový dort, Quiche, Saláty, Svatováclavský dort. Nevím tedy, jak to tam mají s cenami, ale myslím, že až se tam jednou vypravím, že tam nechám majland, protože to podle názvu je jedna dobrota vedle druhé. Navíc, alespoň podle zmiňovaného článku, si majitelka zakládá na čerstvých sezónních ingrediencích.

To mi připomíná – Dana mě navnadila na prý nejúžasnější cukrárnu/pekárnu v Říčanech, kde dělají mimojiné pravé kanadské cookies a brownies a dále pak vynikající těstovinový salát. Takže to se těšte, už dlouho se tam chystám a jednou to snad také vyjde a i já ochutnám tyto zámořské mňamky.

Takže pirožkům a cookies zdar!

Tak jsme si tak v pátek v prvním pořádném jarním podvečeru vyšli s Vláďou provětrat nožičky na malou procházku. Zničehonic Vláďa prohlásil, že jsme již dlouho nebyli na žádné dobré večeři a že bychom měli v tomto směru něco podniknout – abychom měli zase o čem psát a co doporučovat.

A protože měl druhý den v plánu MTBO závody, ze kterých přijede vyhladovělý a zároveň tak nebude mít čas něco vybírat, spadl tento úkol na mě. A tak jsem nelenila a nechala si něco doporučit od mého známého gurmeta. A nebylo to ani daleko od nás – Cesta časem

http://www.cestacasem.cz/page.php?zobraz=kontakty (Na Kocínce 210/3, Praha 6 – Dejvice).

A tak jsme se vydali sem. Sice jsem si nevzala brýle, ale i tak jsem nemohla přehlédnout obrovský hodinový stroj, který vyplňoval výklenek oddělující místo za barem s prostorem pro hosty. A to nebyly jediné hodiny tvořící výzdobu. Zdi zdobily portréty, předpokládám, že hodinářů a astronomů.

A jídelní lístek? Dobrůtky. Ovšem zde jsme se ocitli trochu jinde, než v posledně popisovaném Wings clubu – zde dražší a menší porce, ale chuťově výborné a prostředí také velmi příjemné. Já jsem sice šla pouze do předkrmu, ale vzhledem k tomu, jak pomalu jím, jsem nad tím strávila stejný čas jako Vláďa nad svým pořádným biftekem. Dala jsem si grilovanou věžičku z lilku, sušených tomatů a kuřecích prsíček na bylinkových canapes. A Vláďa si objednal biftek s houbovou omáčkou a restovanými žampióny se šťouchanými brambůrky s cibulkou. A nemohl si ho vynachválit.

Takže, jak to říká pan Pohlreich ve své Primovské show: „tuto restauraci doporučuji!“